Z workcampu si přivezl mnoho zážitků, a ne jen z něj. Přihodilo se mu mnohé už během samotné cesty na místo. Na každém dobrovolníkovi je zařídit si cestu na workcamp a zpět. Pokud cestuješ do vzdálenějších míst, je často potřeba využít i místní dopravu. I když většinou tipy na to, jak se na místo dopravit obdržíš v infosheetu, ne vždy musí jít vše podle plánu. Náš dobrovolník Michal v rozhovoru vypráví o tom, co všechno během cesty na workcamp zažil a co se, i když z na první pohled složité situace, naučil.
Jaké zážitky ti workcamp přinesl?
Nejsilnější zážitek přišel, když workcamp samotný ještě ani nezačal. Jelikož bylo mým úkolem značit turistické trasy v horách v odlehlém cípu Srbska, bylo potřeba se tam nejdříve vůbec dopravit. Plán, přiznávám vymyšlený na poslední chvíli, počítal s ranním návratem z dovolené na Slovensku, prohozením batohů doma, nasednutím na autobus do Srbska, do hlavního města Bělehradu a odtamtud dalším autobusem. Od odjezdu ze Slovenska až po příjezd na místo – vše jsem měl uložené na mobilu. Dobrodružství nastalo ve chvíli, kdy se mi právě ten rozbil… Když autobus zastavil na nádraží v Bělehradě, byl jsem již strašně unavený, bez kontaktu na vedoucího workcampu, bez ponětí o názvu města, které mělo být mou další destinací a dokonce i bez srbských peněz, jelikož ty jsem nestihl předem vyměnit. Ocitl jsem se najednou v úplně jiné situaci, než kterou jsem si před odjezdem představoval. A také zjistil, jak v takovém případě reaguji.
Jakým způsobem jsi situaci řešil?
Snažil jsem se najít nějaké místo, kde bych si na chvilku v klidu sednul, pokusil se něco udělat s mobilem a nějak se zorientoval. První dojem z Bělehradu byl totiž spíš nepřátelský. U nás třeba člověk nepotká uprchlíka jinde, než na billboardu a tam jejich hned naproti, když jsem vystoupil z autobusu, bylo několik desítek. Společně s předsudky po čtení internetových rad, abych si dal pozor na předržené taxikáře (těm jsem naštěstí neměl čím zaplatit) a kapsáře (kteří tak naštěstí ani neměli co ukradnout), jsem se necítil moc pohodlně. Takový mekáč představoval známé místo a po zahlédnutí první reklamy jsem se ho vydal hledat. Po chvíli doveden šipkami zpět na nádraží, jsem však usoudil, že zde mají mnohem více poutačů než aktuálních provozoven. Náhodou jsem ale narazil na tři Čechy ze stejného autobusu, kteří v Bělehradě byli za příbuznými. Společně jsme si sedli do kavárny, kde jsem se domluvil anglicky s obsluhou a moc mile a ochotně mi poradili.
A jak jsi se nakonec na místo workcampu dostal?
Podařilo se mi opravit mobil a koupit si novou sim kartu na internet, který je oproti ČR extrémně levný. Internet na cestách vyřeší všechny problémy… Našel jsem autobus, zavolal si s vedoucím workcampu a vydal se dál. To jsme se již potkali i s dobrovolníky z Turecka, takže na zbytek dobrodružné cesty nás již bylo víc. A že dobrodružná byla! Ale po asi 36 hodinách na cestách jsem dorazil v pořádku a se silným zážitkem spokojen ulehl do postele.
Michal si ze Srbska odvezl intenzivní zážitky. Koukni do naší databáze workcampů a nasbírej zajímavé zkušenosti i Ty.
