Po ukončení studia na všeobecném gymnáziu jsem se rozhodoval, co dál dělat, a ukázalo se, že studium cizích jazyků na vysoké škole je pro mě jediná a jasná volba. Jelikož jsem si již na střední škole oblíbil ruský jazyk, rozhodl jsem se mu věnovat více času a prohloubit si znalosti s ním spojené. Během vysokoškolského studia jsem získal možnost studovat v Ruské federaci, tudíž jsem měl již povědomí o ruské kultuře a společnosti.
Pro mnohé lidi je zahrádkaření formou odpočinku, relaxace, při které unikají od každodenních starostí. Znám to z vlastní zkušenosti. Prarodiče žijí na vesnici, kde není nouze o žádný druh fyzických aktivit spojených se zahradou, ať už jde o přípravu půdy pro setbu, sklízení ovoce a zeleniny nebo úpravy květinových záhonů. Pokud se alespoň prakticky v minimální míře orientujete v této oblasti, tak vás nemůže překvapit, pokud dostanete do rukou rýček nebo motyčku s jednoduchým příkazem odstranit plevel ze záhonku, případně se chopíte rýče a bez potíží vykopete jámu pro sadbu nových keřů nebo stromků. Říkáte si, to zvládne každý? V podstatě máte pravdu, nicméně pokud ovládáte zahrádkaření pouze teoreticky, a trpíte představou, že motykou se umí ohánět i opice, tak může po pár hodinách práce s tímto nástrojem nastoupit rozčarování a budete se divit, jak je možné, že jste ještě nepřišli na to, jak s ní správně kopat. Navíc, ač se to nezdá, i pouhé sbírání plodů, jako např. rybízu, může být fyzicky náročné.
Tímto jsem vám chtěl nastínit, co mě motivovalo k tomu, abych se přihlásil do programu Green Moscow, zprostředkovaného sdružením dobrovolných aktivit INEX-SDA a stal se součástí kolektivu pracujícího v botanické zahradě Moskevské státní univerzity MGU. Naskytla se mi tím možnost využít jak svých jazykových dovedností, tak i praktických zkušeností, stát se součástí mezinárodního dobrovolnického týmu, seznámit se s novými lidmi z různých koutů Evropy a zároveň poznat něco nového a rozšířit si povědomí a znalosti o hlavním městě RF a jeho obyvatelích.
O tom, že praktické zahrádkaření se velice liší od teoretického, se přesvědčila celá naše desetičlenná skupina tvořená třemi Španělkami, dvěma Italkami, Ruskou, Ukrajinkou, Srbkou, Slovenkou a Čechem – mnou. Přestože pro mě osobně to byla vůbec první dobrovolnická akce, měl jsem v jistém bodě, spolu s Ruskou a Ukrajinkou, výhodu oproti zkušenějším dobrovolníkům, a to znalost jazyka. Místní koordinátoři samozřejmě anglicky hovoří, ale obyčejní pracovníci nikoliv, tudíž jsme si popis aktivit rozšířili o tlumočení. V běžném hovoru byla Evropankám angličtina prakticky k ničemu. Dalším plusem se ukázala znalost triviálních prací, jako je např. plení plevele, kopání atd. Nejtěžší chvíle zažívaly členky, které neovládaly jazyk ani zahradnické práce.
Tyto skutečnosti, ať už absence mužských účastníku, schopnost překonat jazykovou bariéru atd. vyžadovaly vynaložit jistou míru taktu, vstřícnosti, tolerance a umění vcítění se. Důležité bylo vzít v úvahu i různé kulturní složení a návyky. Místní koordinátoři vynakládali stoprocentní úsilí, aby nám vyšli vstříc a vytvořili pro nás maximálně vhodné pracovní prostředí, čehož jsme si velice cenili a přizpůsobovali se daným podmínkám, což se ukázalo jako velice důležité a např. pomohlo Italkám vyrovnat se faktem, že si nemohli dopřát pro ně typickou poobědovou siestu. Troufám si tvrdit, že přísloví: „Jiný kraj, jiný mrav“ existuje v různých obdobách v každé kultuře a je velice důležité je respektovat.
Samotné práce byly rozděleny do dvou tříhodinových bloků a sestávaly z typických činností od jednoduchých, jako plení záhonků a čištění cestiček, sbírání plodů (rybíz, angrešt), až po fyzicky náročnější, jako kopání a přípravu míst pro nové rostlinstvo, odklízení padlých větví a stromů.
Koordinátoři se postarali i o náš volný čas a zajistili nám návštěvu tří významných památek: moskevského Kremlu – sídla ruského prezidenta, jedné z nejslavnějších ruských obrazových galerií Treťakovki a geologického muzea umístěného přímo ve věži budovy MGU. Zároveň byl pro nerusky mluvící členy zajištěn zrychlený kurz ruského jazyka, zaměřený na zvládnutí azbuky a základních frází každodenní komunikace.
Závěrem krátké zamyšlení:
Dobrovolnictví je všestranně rozvíjející se aktivita. Ovlivní vás a všechny ty, se kterými se na ní podílíte. Je pozitivní nechat na sebe působit něco nového, i když to nemusí odpovídat nebo to přímo odporuje naším představám o životě. Je to zkouška, zahrnující otázky spojené s vaší schopností přizpůsobit se, přijmout věci takové, jaké v daném místě jsou, sžít se s kolektivem tvořeným lidmi z různých částí světa, překonávat různé těžkosti, ať už způsobené vnějším vlivem nebo vzniklé ve vaší skupině. Zjistíte, zda jste tolerantní a schopní akceptovat různé pohledy na svět a různé názory, kriticky je vyhodnocovat, neodsuzovat, přijímat, vyjádřit s nimi souhlas nebo nesouhlas, nepoučovat, s nadhledem srovnávat. S prací se vždycky nějakým způsobem vypořádáte, ale s vlastními předsudky a přesvědčením je to těžší.
RF je specifická země, která je pro mnoho lidí neznámá, vyvolávající spíše obavy. Je to dáno jednak historickým vývojem této země, jejím vlivem na vývoj nejen Evropy, ale i ostatních částí světa a také neinformovaností, respektive nekompletní informovaností, ať už způsobenou médii nebo naší vlastní pasivitou a předsudky. Sám jsem na počátku své dráhy trpěl předsudky, které jsou zakořeněné v naší společnosti, aniž bych osobně znal jediného Rusa a cokoliv věděl o jejich zemi. Na základě rozhovorů s ostatními členy naší skupiny jsem dospěl k závěru, že obdobnou dezinformací jsou „postižení“ i v ostatních částech Evropy. Je to stejné jako kdekoliv jinde na zemi. Země i národ má určitou pověst a vše se posuzuje globálně, bez ohledu na to, že obyčejní lidé sami o sobě nepředstavují vládnoucí vrstvu a neurčují, kam bude jejich země směřovat. A přitom nezáleží ani tak na místě, ale na lidech, které tam najdete.
Za sebe mohu RF jen doporučit. Osobně jsem se na svých toulkách touto zemí setkal ve většině případů s dobrými lidmi, řešícími ty samé záležitosti jako my. Rusko je nesrovnatelně větší než ČR, má o čtrnáctkrát víc obyvatel, a proto nabízí mnohem více možností. Věřím, že pokud si tuto zemi vyberete jako budoucí cílovou destinaci dobrovolnické aktivity, zklamaní nebudete.
Chceš zažít svůj vlastní příběh na workcampu? Tak si vyber z naší aktuální nabídky a vycestuj také!
