Bylo potřeba na něj napsat dlouhý motivační dopis a zdálo se, že nemám moc velkou naději se tam dostat, ale nakonec se podařilo a já na začátku srpna odletěla do Finska. Té cesty jsem se docela obávala, protože jsem nikdy předtím neletěla, ale nakonec to proběhlo bez problémů a pohled na nesčetná finská jezera a velké plochy lesů mi ty obavy naprosto vynahradil.
Do Helsinek co by kamenem dohodil
Workcamp trval dva týdny a jak už to tak bývá, sešli jsme se tam z různých koutů světa. Dohromady nás bylo čtrnáct – z Arménie, Ruska, Itálie, Španělska, Německa, Řecka a samozřejmě z České republiky. Bydleli jsme přímo na ostrovech, na kterých se pevnost rozkládá, patnáct minut trajektem od hlavního města Finska, Helsinek. Prvních pár dní jsme byli ubytovaní v jednom z volných bytů pro stálé obyvatele a poté jsme bydleli v hostelu. Snídaně a obědy jsme měli zajištěné a večeře pak pokaždé vařil někdo z nás, tudíž jsme mohli ochutnat rozmanitou kuchyni.
Jedinečné zážitky
Naším úkolem bylo pomáhat s údržbou pevnosti, různými zahradnickými pracemi a komunikací s turisty. První týden jsme tedy pomáhali s opravou kanónů, hrabáním trávy, čištěním starého venkovního schodiště, výměnou kamenů na nádvoří, plením a prostě vším možným. Pracovali jsme pilně a dlouho, ale myslím, že na nás ještě byli vážně hodní – klidně nás mohli zaměstnat i víc. Druhý týden jsme se víc soustředili na turisty, takže jsme jim rozdávali informační materiály, radili jim, kde co na pevnosti najdou, apod.
Co se mi na tomhle workcampu obzvlášť líbilo, byl přístup organizátorů celé akce. Spolupracovali jsme přímo se správou Suomenlinny a neumím si vůbec představit, že by k nám mohli být ještě milejší a vstřícnější. Neustále pro nás vymýšleli nové aktivity a zajistili nám i spoustu věcí, se kterými se vůbec nemuseli obtěžovat (dva celodenní lístky na veřejnou dopravu pro každého, vstupy do sauny, volný vstup na vystoupení na jazzovém festivalu, který jsme pomáhali připravit, atd.). Na starost nás měly dvě Finky ze spřátelené organizace INEXu, díky kterým jsme měli možnost zažít Helsinky nejen z turistického pohledu, ale i z pohledu místních.
Díky těmto možnostem jsem zažila, jaké to je ze sauny skočit do studeného moře, prošla jsem si Helsinki Night Market, viděla spoustu umění v ulicích při Helsinki Night of the Arts, ochutnala typická finská jídla, nedopatřením se ocitla ve finské folklórní tančírně a tančila finské národní tance, navštívila jsem malinkou finskou školu na Suomenlinně a dozvěděla se spoustu zajímavých věcí o finském školství, ale hlavně, hlavně jsem potkala spoustu zajímavých lidí, se kterými jsem stále v kontaktu a poznala to nejnádhernější místo na světě. Suomenlinna je opravdu dech beroucí a po dvou týdnech strávených tam jsme ji všichni brali jako naši, jako bychom byli taky místní (a byli jsme neskutečně otrávení z dětí, co tam přijeli jen hrát Pokémon Go). Měla jsem možnost sedět na lavičce na kraji ostrova u moře a sledovat krásné panorama Helsinek, po večerech jsme se dívali na jedinečné západy slunce, prozkoumávali jsme tamní přírodu a hlavně jsme měli úžasný pocit z toho, že děláme něco pro to, aby to místo zůstalo zachované a nádherné i pro další návštěvníky.
Ach Finsko, uvidíme se znovu!
Myslím, že to, jak moc jsem si užila tenhle workcamp potvrzuje i fakt, že se do Finska letos v srpnu zase na dva týdny vracím. Musím totiž znovu (a rozhodně ne naposledy!) vidět Suomenlinnu a prozkoumat další krásy celé země. Už teď se těším, až zase uvidím všechny tamní lidi, se kterými jsem pracovala a kdo ví, třeba se i na chvíli zase zapojím.
Na další workcamp se letos sice nechystám, ale určitě to není proto, že by se mi to nelíbilo, naopak. Věřím, že do budoucna si k tomu ještě najdu příležitost, ale je pravda, že si neumím představit, že by to mohlo být ještě lepší, než ten můj první zážitek. 🙂
Chceš zažít svůj vlastní příběh na workcampu? Tak si vyber z naší aktuální nabídky a vycestuj také!
