Jmenuji se Anna Kudrnová, pocházím z Hradce Králové, kde studuji vysokou školu. Můj obor se zaměřuje na humanitní vědy, konkrétně na deviantní chování ve společnosti. Studium tohoto oboru mě přimělo hlouběji přemýšlet o různých problémech ve společnosti, a to mě nakonec motivovalo začít se věnovat dobrovolnictví. Když jsem hledala způsob, jak smysluplně trávit svůj čas, objevila jsem organizaci INEX-SDA, která se zabývá dobrovolnickou činností. To mě zaujalo, protože jsem chtěla přispět tam, kde je potřeba, a zároveň jsem chtěla poznat nové kultury a životní styly. Zároveň jsem toužila po zkušenostech, které by mi umožnily lépe pochopit, jak podobné projekty fungují v zahraničí. Tyto znalosti a zkušenosti jsem chtěla následně využít i ve své rodné zemi. Moje rozhodnutí vystoupit ze své komfortní zóny podpořila i kniha Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Nakonec jsem si vybrala Německo – bylo blízko, termín mi vyhovoval, stejně jako druh práce.

Zkušenosti z Německa

Německo jsem si zvolila z několika důvodů. Byl to můj první workcamp a také moje první samostatná cesta do zahraničí. Nechtěla jsem být příliš daleko, kdyby něco nevyšlo. Tyto obavy jsou normální, ale jak jsem zjistila, nebylo se čeho bát. Kromě jazykové bariéry mi Německo přišlo v mnoha ohledech podobné České republice, zejména v oblasti, kde se camp nacházel. Pracovali jsme na farmě poblíž města Beeskow, asi hodinu od Berlína. Farma byla dobře vybavená a k dispozici jsme měli i kola, díky kterým jsme si mohli zajet na nákupy, prozkoumat okolí nebo se projít kolem místního rybníka při západu slunce. Víkend byl volný, takže jsme se vydali na výlet do Berlína. Ten je oproti Beeskowu mnohem živější, ale i tam jsme si našli klidné místo v parku, kde lidé hráli fotbal nebo pořádali seznamovací hry. Poslední vlak nám jel v 18 hodin, my jsme se však rozhodli jít na kebab, o kterém nám říkala místní holčina a je to takzvaný must have v Německu. Samozřejmě jsme poslední vlak nestihli a jelikož holčina z Mexika měla za pár týdnů slavit narozeniny, rozhodli jsme se je jít oslavit. Nakonec to byl velmi pestrý a užitý večer v Berlíně a na farmu jsme se dostali až další den ráno v 8:00. Tyto nečekané situace dodávají workcampům jedinečný šmrnc a přispívají k tomu, že z nich odjíždíte s nezapomenutelnými vzpomínkami. Pokud chcete uniknout každodenní rutině a vyčistit si hlavu, je tohle to pravé.

Pracovní náplň

Projekt, na kterém jsem se podílela, nesl název „Adventure Farm“ a jeho hlavním cílem byla pomoc na farmě. Projekt trval 11 dní a během této doby se tam vystřídaly dvě školní skupiny. Farma funguje podobně jako školy v přírodě u nás, ale my jsme se o děti ani o zvířata nestarali. Naší hlavní náplní byla rekonstrukce farmy. Pracovali jsme od 9 do 12 hodin, pak jsme měli oběd, a od 13 do 16 hodin jsme pokračovali. Nejčastěji jsme natírali ohrady nebo bílili chlévy pro zvířata. Jelikož byla práce dobrovolná, nikdo nás nehonil a ani nám ve výsledku nepřišla jako práce. Mělo nás být celkem 10, ale kvůli zrušení účasti na poslední chvíli nás bylo jen 5. I přesto jsme se sešli skvělá parta a práce nám šla od ruky. Domlouvali jsme se většinou anglicky, a i když někteří neměli jazykovou jistotu, vždycky jsme se nějak dorozuměli.

S jídlem to bylo tak, že jsme dostali rozpočet a vařili jsme si sami. Rozdělili jsme si to spravedlivě, aby každý vařil, a díky účasti lidí z Mexika a Turecka jsme měli možnost ochutnat pestrou kuchyni. Občas jsme se rozhodli zajít na večeři do města pro změnu. Vše jsme domlouvali společně s naším vedoucím, který se od nás příliš nelišil. Vedoucím byl jen proto, že měl kurz, který mu to umožňoval. Jeho úkolem bylo rozdělit práci, komunikovat s farmou a organizovat volný čas. Všichni jsme byli ve věku 21-25 let, včetně vedoucího. Ubytování bylo čisté, pokoje oddělené od školy, takže jsme měli klid. K dispozici jsme měli i vlastní sprchy s teplou vodou. 

Náš volný čas většinou probíhal tak, že jsme se po dokončení práce osprchovali a jeden z nás měl “intercultural night”, ve kterém skupině představil nějaké zajímavosti o jeho zemi. Klučina z Mexika nám dovezl spoustu sladkostí a pálivých omáček, takže jeho večer byl obzvlášť pikantní. Po těchto prezentacích jsme jeli většinou nakoupit potraviny na večeři nebo se jen tak jeli podívat do města. Po večeři jsme občas hráli hry nebo si jen tak povídali. Musím říct, že bylo znát, jak se po chvíli rozmluvíte a nebojíte se mluvit anglicky. 

Dále bych ráda zmínila lidi z farmy. Každé ráno nás navštívil pan Philip, aby nám vysvětlil, co budeme ten den dělat. I když mluvil jen německy, byl velmi ochotný, a pokud zrovna nebyl poblíž nikdo ze skupiny, kdo by nám mohl překládat, vždy jsme se nějak dorozuměli, přestože sama německy vůbec nemluvím. Byl velmi milý a dokonce nám ukazoval práci se zvířaty a nechal nás je večer zavřít. Celkově atmosféra na farmě byla velmi přátelská.

Osobní pohled a závěr

Tato zkušenost byla jedinečná. Každý den byl jiný a záleželo jen na naší skupině, jak se dohodneme. Často jsme jezdili prozkoumávat město, trávili čas u rybníka a poslední den jsme dokonce vyrazili na bowling. Tuto zkušenost mohu doporučit každému, kdo má aspoň trochu dobrodružného ducha. Odnesla jsem si nové mezinárodní přátelství, lepší angličtinu, a hlavně spousty zážitků. Nejenže poznáte něco nového a naučíte se různé typy práce, ale také vystoupíte ze své komfortní zóny, překonáte sami sebe a odnesete si čistší hlavu. A co je nejdůležitější – pomůžete tam, kde je to potřeba, a lidé jsou vděční, že jste se rozhodli zapojit.