O dobrovolnických pobytech jsem do svých jednačtyřiceti let netušila, že existují, tip jsem dostala od mladší kolegyně, která takto vycestovala do Milána (pomáhala na zdejším filmovém festivalu) a byla celkově nadšená.
Já jsem měla zájem o španělsky mluvící zemi, protože už mnoho let dělám jako svůj koníček španělštinu. Vybrala jsem tři projekty, dodala všechny papíry a po týdnu jsem dostala zprávu, že to klaplo.
Jela jsem sama, ale na to jsem zvyklá – během života jsem měla několikrát možnost vycestovat a pokaždé jsem jela sama. Měla bych ještě dodat, že si takové cestování mohu dovolit jednak díky svému tolerantnímu muži, který se postaral o naše děti, jednak díky své práci učitelky, takže ani s volnými dny v létě není problém. Ubytování před a po projektu jsem si zajistila přes AirBnB, což byla pro mě také premiéra, ale cenově i lidsky to vyšlo super.
Cílem našeho dobrovolnického pobytu byla výpomoc při přípravě a v průběhu festivalu Imaginada v Tarragoně, městečka asi 100 km od Barcelony. Byla jsem jediná Češka v jedenáctičlenné skupině. Příjemně mě potěšilo, že jsem nebyla ze všech nejstarší. Ubytování jsme měli v základní škole, spali jsme na žíněnkách, používali vařič s plynovou bombou a měli jsme k dispozici sprchy. Žádný velký luxus, trochu mi to připomnělo internát nebo tábor, ale na druhé straně nic nám nechybělo. Brzy jsme si rozdělili směny na vaření a úklid a s drobnými zádrhely to fungovalo. Nákupy jídla jsme si dělali sami, náš španělský group leader je financoval a rozumně usměrňoval.
Imaginadu připravoval team místních nadšenců, také dobrovolníků. Byl to již devátý ročník, takže měli jasnou představu, co a jak se má dělat. Nás, mezinárodní dobrovolníky, si „posunovali“ jak bylo třeba. Pracovali jsme čtyři–pět hodin denně.
Když nastal festival, měl každý z nás na každý den přiděleno jiné stanoviště. Střídali jsme se u aktivit s malými dětmi, v malém nebo velkém baru, v kuchyni. Mě osobně se nejvíce líbilo právě v kuchyni – šéfkuchařkou byla veganka, tudíž i menu bylo veganské. To pro mě byla exotika. Připravovali jsme asi sedmdesát porcí pro účastníky festivalu, a to venku, pod širým nebem, v polních podmínkách. Ale bylo to fajn.
V baru jsme prodávali alko i nealko, bylo nutné počítat, mluvit s lidmi, točit pivo. Teprve zde nastaly potíže s dobrovolníky, kteří se nedomluvili jinak než anglicky. Místní lidé většinou začali katalánsky, ale poté, co jsem požádala o španělštinu, už šlo vše hladce.
Místní dobrovolníci se o nás starali, jak nejlépe mohli. Zajistili nám prohlídku města s průvodcem, ukázali nám vzdálenější pláže, dokonce nás převezli auty za město na výlet. Když se ve městě konaly soutěže v Castelles – lidské hrady, poslali nás tam a sami pokračovali v práci. Pozvali nás také na závěrečný večírek, který se dělal pro všechny dobrovolníky, když festival skončil.
Připadá mi, že náš pobyt byl spíše prázdninový než pracovní. Tarragona je úžasné město s řadou antických památek, je dokonce zapsané na seznamu Unesco. Pět minut od školy, kde jsme bydleli, byla nádherná pláž, moře bylo teplé, pláž čistá, udržovaná, nijak zaplněná. Mimo práci jsme měli kdykoli možnost si tohle všechno užívat.
Celkem vzato vrátila jsem se domů vyplavaná, opálená, jazykově posílená, plná dojmů. Malé konflikty mezi nesourodou skupinou lidí, kteří po několik dní společně jedli, spali a pracovali, jsem velmi rychle zapomněla. To tak nějak patří k věci.
Jsem moc ráda, že jsem měla možnost takovýmto způsobem cestovat a poznávat. Je mi to bližší než dovolená all inclusive. Moc ráda bych na podobný pobyt vzala příště svého muže, možná vyrazíme i někam dál, mimo Evropu. A také se toužím vrátit do Tarragony, města, které je jaké stvořené pro dovolenou.
Milí cestovatelé, přeji vám, aby se všechny vaše cesty také tak vydařily. Nebojte se, jděte do toho a užijte si to!
Chceš zažít svůj vlastní příběh na workcamp? Tak si vyber z naší aktuální nabídky a vycestuj také!
