Na workcamp do Holešovic aneb renovace Studia ALTA

Co je pro tebe Studio ALTA a váš „spolek“?
Studio ALTA je multikulturní centrum a tvůrčí hub se zaměřením na současný tanec. Ve čtyřech industriálních halách v pražských Holešovicích o ploše téměř 1 800 m2 se nachází divadlo, dvě zkušebny pro umělecký výzkum a tvořivé workshopy, ateliéry i sdílené kanceláře. Neformální kavárna – Obývák – se stala místem konání diskuzí a mezioborových a komunitních setkání pro všechny generace. V uměleckém programu Studia ALTA dominují odvážná, inovativní díla, jejichž cílem je inspirovat k angažovanosti, kreativitě, sdílení a konstruktivnímu dialogu s jinakostí, která je základem otevřené a zdravé společnosti.

Jak poprvé vznikla myšlenka, že byste u vás mohli uspořádat workcamp?
Již delší dobu se téma dobrovolnictví mezi námi objevovalo. Více jsem se tímto směrem napřela po absolvování workshopu s leadry EVS, který se konal ve Veroně v rámci projektu Trans European Halles, jehož jsme součástí. Jasný plán ale vznikl až po několika osobních konzultacích se slečnou, která je součástí INEXu.

Jak ses cítila po absolvování školení „Zrealizuj workcamp ve svém městě“?
Školení probíhalo ve velmi přátelské a otevřené atmosféře. Odcházela jsem vybavena jasnými informacemi a jistotou, že kdykoliv bude třeba, mohu se pro další případnou konzultaci a podporu obrátit na koordinátorku českých workcampů.

Co následovalo po něm do chvíle, než začal workcamp?
Čekala nás přiměřená troška administrativní činnosti – smlouva, výzva s vytvořením vhodného a zajímavého pracovního rámce pro dobrovolníky, hledání vhodného zdroje financování. S týmem jsme promýšleli, co je reálné v rámci revitalizace ALTY s dobrovolnickou skupinkou zvládnout, jak se o ní nejlépe postarat a jak jí alespoň trochu to, jak ALTA funguje, přiblížit.

Jaká jste měli v ALTĚ očekávání ohledně workcampu? Báli jste se něčeho?
Jsme zvyklí si tento „workcamp“ dělat pravidelně o prázdninách sami pro sebe, těšili jsme se, že přijedou mladí lidé z různých zemí, že nám vypomohou a možná dostanou i něco nazpět. Strach – ne. Věděli jsme, že bude důležité mít připraven vhodný arsenál činností. Byly práce, které jsme za každou cenu chtěli dokončit. A byly takové, u kterých by nevadilo je nerealizovat.

A jak to dopadlo?
Díky dobrovolníkům jsme v létě – což je pro divadlo běžně obdobím zimního spánku – v ALTĚ zažili velmi výjimečnou událost. Co bylo třeba, jsme stihli. Atmosféru, kterou zahraniční skupinka vytvářela, se dá popsat jako „klidná síla“. Sršelo z nich nadšení, koncentrace na práci a vzájemná pospolitost. Loučení bylo pro všechny, myslím, celkem emotivní. Byla pro mě zvláštní představa, že tito lidé, kteří v ALTĚ opravdu nechali kus sebe, odjedou s tím, že se již možná nikdy neuvidíme. Každý z nich ví, že pokud se objeví v Praze, bude se muset v ALTĚ alespoň na moment ukázat.

Jaká vzpomínka na workcamp ti i teď po čase vykouzlí úsměv na rtech?
Každý pracovní den jsme zahajovali ranním warm-upem, tedy rozcvičkou. Vzhledem k tomu, že se nás mnoho z týmu ALTY aktivně věnuje tanci a divadlu, známe takových zahřívacích cvičení a her mnoho. Pokaždé, když jsem přišla ráno vést warm-up a ocitla se v opuštěné kavárně, říkala jsem si sama pro sebe: „Dnes určitě nepřijdou, proč by to dělali?!“ Ale vždy se mezi dveřmi přesně na čas objevila skupinka pracantů připravených na další výzvy nového dne.

A naopak – co bys na workcampu změnila?
Nic. Tedy, samozřejmě že vždy je co vylepšovat, ale ve smyslu celého rozhovoru nic.

Půjdete do toho znovu?
Ano, jistě. Ale vzhledem k tomu, že ALTA disponuje také klasickým kempem u Sázavy, který máme v plánu dávat do kupy a pomalu ho tvarovat ve jménu našich vizí, je dost možné, že se s dobrovolníky příští léto setkáme mimo Prahu, v divočině.

Co bys doporučila organizacím, které uvažují o tom, že uspořádají vlastní workcamp?
Je jistě dobré vhodně zvážit celou situaci a vlastní schopnosti, napřít sílu do realizace workcampu a poté jít prostě do toho – podpora od týmu INEXu je veliká. Nikdo mě nenechal tápat v nevědomosti, pokud mi něco nebylo jasné, nikdy jsem neměla šanci se cítit bezradně – takže komunikovat – což konec konců je velikým tématem celého projektu a společnosti vůbec.