Kdy a kam ses vydala poprvé na workcamp?
V srpnu 2014 do Japonska.
Kde jsi všude na workcampu byla?
V Hirošimě a v Taichungu (Taiwan).
Proč ses rozhodla, že se staneš dobrovolnicí?
Rozhodla jsem v roce 2013 v době, kdy jsem začala studovat vysokou školu. Zjistila jsem, že mám dost volného času a že bych jej ráda smysluplně využila. Měla jsem pocit, že slyším něco jako volání k tomu být dobrovolníkem, sdílet své schopnosti a svůj čas s druhými. Vnímala jsem, že mám v životě obrovské štěstí a že bych jej ráda sdílela i s těmi, komu se třeba tolik nedaří, nebo mají nějaké trápení, jsou osamělí, zoufalí, atd. Tak jsem začala doučovat ukrajinské děti, působit v programu pět P a navštěvovat babičky v domovech pro seniory. Těšilo mne, že mohu někomu udělat radost třeba jen tím, že jsem s ním a je úplně jedno, jaké studijní výsledky mám nebo jaké výkony podávám v práci. No a přes léto jsem měla času ještě víc, tak jsem se rozhodla propojit své největší koníčky – cestování a dobrovolničení. Strávila jsem měsíc v Bulharsku (přes organizaci Salesiáni Dona Bosca) s dětmi ulice a v srpnu jsem pak odletěla do Japonska. Myslím, že zpočátku jsem začala s dobrovolnictvím ani ne tak proto, abych pomáhala druhým, ale proto, že jsem chtěla dál rozvíjet svůj potenciál – a hele, ono je to možné dohromady.
Jaký je tvůj nejlepší zážitek z workcampu?
Zážitků je spousta. Třeba bylo velmi veselé, když nás místní taiwanci učili jak správně vyloupnout ze slupky a sníst liči. Nám, Evropanům, to ani trochu nešlo a nejčastěji se nám podařilo stlačením jednoho konce ovoce stříknout šťávu do oka sobě, nebo i místním.
Bez jaké věci bys už na workcamp neodjela?
Bez svého deníku! Píšu si do něj úplně všechno.
Co sis přivezla z workcampu?
Workcamp mi umožnil setkávat se každodenně s místními lidmi a přiblížit se jim úplně jinak, než kdybych přijela jako turista. Naučila jsem se být více nezávislá, tolerantní a myslím, že se změnila i moje všímavost k potřebám druhých lidí. Po návratu z Taiwanu, kde existovaly mezi lidmi velké sociální rozdíly, jsem pociťovala velkou vděčnost za spoustu všedních věcí, které mám k dispozici. Dobrovolnictví mě neustále učí něčemu novému o ostatních lidech i o sobě samé. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí se smýšlením podobným tomu mému a to mě posílilo v důvěře, že dobrovolnictví má smysl.
Co bys vzkázala či doporučila workcampovým nováčkům?
Nebojte se a jděte za tím, kam vás to táhne! Objevovat svět očima dobrovolníka je jedno velké dobrodružství. Zažijete při něm chvíle dojemné ale i spoustu legrace. A pokud můžeme udělat něco proto, aby byl svět o něco lepším místem, proč to neudělat?
Chceš zažít svůj vlastní příběh na workcampu? Tak si vyber z aktuální nabídky a vycestuj také!
