Kdy a kam ses vydala na workcamp?
Tohle léto v červnu jsem se vydala do Irska do malého městečka Roscommon, kde je centrum, které funguje jako hotel pro lidi s fyzickým postižením (nejčastěji lidé na vozíku). Jezdí tam na dovolenou. My jako dobrovolníci jsme se podíleli na vytváření programu, hráli jsme s nimi hry, vymýšleli výlety, chodili na pivo, tancovali. Snažili jsme se vymýšlet nové věci a přinést tam čerstvý vítr. To byla naše hlavní náplň, přinést tam zábavu. Pro návštěvníky bylo skvělé, že se setkali s lidmi, kteří mají stejné postižení. Navíc už se většina z nich znala, protože tam jezdí několik let. Jezdí se ukrýt vřed světem. Tady je nikdo nediskriminuje, nesoudí, rozumí si se všemi a mají tam skvělý komfort a služby.
Proč ses rozhodla pro tento workcamp?
Já jsem si původně vybírala podle země. Rok předtím jsem byla v Tanzánii a teď jsem věděla, že chci někam do Evropy a Irsko mě hodně zajímalo. Tak jsem se koukla, jaké tam INEX nabízí workcampy a tenhle mi byl tématem hodně blízký.
Proč ses rozhodla dobrovolničit poprvé?
Já jsem měla tuhle myšlenku už třeba od patnácti let, strašně jsem obdivovala Lékaře bez hranic, a to, že lidi takhle někam jedou pomáhat. Byl to vlastně můj sen, pomáhat, poznat nové lidi a být v kontaktu s tou zemí jinak než jako turistka. Chtěla jsem se aktivně podílet a mít i jinou zkušenost.
Jak bys porovnala své dvě zkušenosti?
V Tanzánii nás byla ohromná banda 45 lidí ze 13 různých zemí. Tím byla ta zkušenost hodně daná. Našla jsem si tam hodně přítel, se kterými jsem dodnes v kontaktu a navštěvujeme se. V Irsku jsme byli na odlehlém místě v přírodě, kde jsme jako dobrovolníci byli dva. Já a jeden kluk ze Španělska. Bylo to mnohem víc o kontaktu s klienty. V Africe jsem získala rozhled o světě a Irsko bylo o porozumění lidem.
Máš nějaké doporučení pro lidi, co zvažují workcamp?
Myslím, že hodně záleží na tom, jaké má člověk očekávání. Jestli chce navštívit nějakou konkrétní zemi nebo se účastnit programu s určitým zaměřením. Moje doporučení je, že by měl každý alespoň na jeden workcamp určitě vyjet a zkusit si to. Přestože člověk někde pracuje zadarmo, tak to za to stojí. Získaná zkušenost je výjimečná a obohacující.
Jaký sis z Irska přivezla nejsilnější zážitek?
V Irsku jsem byla dva týdny a každý večer jsme dlouho do noci seděli s klienty. Podařilo se nám proniknout do jejich životních příběhů, byli jsme si blízko a měli jsme opravdu intenzivní kontakt. Vnitřně jsem doufala, že jsou na své postižení zvyklí a jsou s ním smíření, ale až tam jsem si uvědomila, jak moc je to doopravdy trápí a změnila jsem úplně pohled na jejich život. Jsem po téhle zkušenosti mnohem více empatická a pomáhá mi to i v práci, kde dělám s lidmi s postižením a teď se s nimi už nebojím mluvit a ptát se na věci.
Myslíš, že je reálné pomáhat formou dobrovolnictví celý život?
Já se tomu určitě chci věnovat celý život, aniž by to byla moje práce. Vím, že když chceš něco dělat, tak se dá najít cesta. Samozřejmě je jednodušší vyjet dobrovoničit, když máš tři měsíce prázdnin, ale doufám, že to je reálné i při práci a budu to zvládat.
Zaujal tě Terčin příběh? Projdi si naši databázi workcampů a vyber si ten svůj.
