Po předchozím roce stráveném za zdmi baráku, jsme se rozhodli pro něco trochu odvážnějšího a mimo naši komfortní zónu. Naskytla se nám příležitost vést workcamp v Česku. I přes obavy, které jsme od začátku cítili, jako “Budeme dostatečně dobří campleadři? Povedeme lidi správným směrem? Vyřešíme případné konflikty a trable?” jsme se nenechali zastrašit a přihlásili jsme se na cyklus pro vedoucí workcampu. Nakonec, jsme na to dva a jak se říká ve dvou se to lépe táhne. 🙂
Jak jsme se k workcampům a dobrovolnictví dostali?
Zuzka: Poprvé jsem se dozvěděla o workcampech od kamarádky mojí mamky, která vyjela do Nepálu a tato myšlenka se mi velice líbila. Našla jsem si stránky INEXu a viděla, že pořádají přednášku o workcampech. Neváhala jsem a přihlásila se a pak vyrazila do jejich krásné kanceláře. Po přednášce jsem byla tak nadšená, že jsem se hned přihlásila na workcamp v Německu, kam jsem po té i vyrazila.
S Kubou jsme byli krátce po maturitě a řešili jsme co s volným časem. Já jsem měla celé léto již naplánované, ale Kuba stále hledal, co by se svým časem udělal.
Trochu jsem se obávala cesty, jelikož to bylo oficiálně poprvé, co jsem vyrazila za hranice úplně sama. Odvahy jsem, ale nasbírala dost a nakonec jsem si z workcampu odvezla spoustu zážitků. Kdy jindy by se mi podařilo opravit střechu, ovládat bagr a u toho získat spoustu nových přátel z celé Evropy i Ruska. 🙂
Celou dobu jsem byla v kontaktu s Kubou, mým přítelem, se kterým jsem se dala dohromady krátce před výjezdem na workcamp. Hned na začátku jsme si tedy prošli odloučením na 14 dní a potom ještě na měsíc kvůli mé cestě do Thajska. Navrhla jsem mu proč se taky nezúčastnit workcampu a jemu se ta myšlenka zalíbila.
Kuba: Otázka byla kam? Jelikož jsem se rozhoupal až v půlce prázdnin a Zuzka odjížděla na měsíc do Thajska, rozhodl jsem se pro 19 denní workcamp v Německu v městečku Gaheln.
Byl to fantastický workcamp zaměřený na přírodu a renovaci. Bydlelo se na farmě v chajdách po dvou. Bylo naprosto vzrušující a lehce stresující při příjezdu na farmu vidět deset úplně cizích lidí (vědět, že se mi po nich bude za 19 dní stýskat jak po rodině, tolik bych se nestresoval). Po příjezdu na farmu a vzájemným pozdravení, se mě milosrdně ujal jeden Španěl a nabídl mi, že můžu chajdu sdílet s ním. V průběhu workcampu jsem se pobratřil se dvěma Mexičany a již zmíněným Španělem. Dodnes si s nimi píšu a hned jak doba dovolí, mám v plánu je všechny navštívit.
Po návratu z workcampu jsme hned začali plánovat, jak vyrazíme i příští rok avšak neblahé události jisté čínské medicíny pracovně zvané Covid-19, nám plány zhatily a zůstali jsme doma na zadku, v karanténě. V té době by mě ani nenapadlo vrhnout se do role campleadra. Za to z velké části může moje nejdražší polovička Zuzka.
Proč jsme se rozhodli vést workcamp?
Zuzka: Již po mém prvním a zatím jediném workcampu jsem si říkala, že myšlenka být campleader mě velice láká. Vždycky jsem byla více vůdčí a dominantní typ a také ráda organizuji a mám ráda věci uspořádané. Což si myslím, že by měla být součást každého campleadera.
Díky situaci se kterou se všichni už přes rok a půl musíme potýkat, nastala myšlenka vést letos workcamp v Česku. Viděla jsem na této příležitosti pouze pozitiva. Vždycky ráda přiložím ruku k něčemu užitečnému. Workcampy vidím, jako exkluzivní příležitost pokořit hranice své komfortní zóny, seznámit se s lidmi z různých zemí světa, kteří smýšlejí dosti podobně a normálně bych neměla možnost se s nimi potkat. Zároveň se mi líbí možnost předat cizincům, kteří k nám přijíždějí na workcampy, alespoň kousek české kultury kterou si s sebou pak odvezou dál do světa.
Kuba: Rok poté co jsme nastoupili na školu už jsme žili v naději, že poznáme nové lidi. Bohužel přišla nová vlna a vše změnila na rok strávený před obrazovkou počítače. Zuzka přišla s myšlenkou stát se campleadrem a vést workcamp v Čechách.
Po trochu překvapeném a později zamýšleném pohledu přišla odpověď. A vlastně proč ne? 😀
Jak jsme si vybrali náš vysněný workcamp?
Zuzka: První otázka byla “A kam vyrazíme?” Věděli jsme, že bychom rádi do přírody. A chtěli jsme workcamp právě zaměřený na téma pomáhám přírodě. Koukali jsme do databáze co by se nám líbilo a věděli jsme, že pokud pojedeme do přírody, vždycky to bude nějaké sekání trávy a údržba zeleně což nám, ale tolik nevadilo. Pak na mě vyskočil workcamp Collect Herbs and make tea in Bílé Karpaty. Nadšeně jsem to rozklikla a tento projekt splňoval přesně moje požadavky, krásná příroda v Bílých Karpatech, místo na spaní a vaření úplně ideální a náplň práce sběr divokých bylin, následné zpracovávání a konečné pytlíková ní. Přišlo mi to trochu jako osud, jelikož jsem se pár týdnů před tím začala o sběr divokých bylin sama zajímat. O jejich blahodárných účincích a následné využití jako např. louhováním čajů nebo pitím tzv. zelených smoothie. Pro mě byla volba jasná, teď jsem ještě potřebovala přesvědčit Kubu, že to je přesně to, co chceme. Nalákala jsem ho na krásné moravské prostředí, a na místní vřelou komunitu.
Kuba: Po té co mi Zuzka nadšeně ukazovala workcamp v Bílých Karpatech, důkladně jsem si přečetl co tento projekt obsahuje a okamžitě jsem byl nadšen, krásná příroda a práce která dávala smysl. Nebylo o čem víc diskutovat. Workcamp jsme měli vybraný.
Z počátku jsem z téhle zkušenosti měl obavy a některé mám doteď, ale po absolvování školení campleadrů jsem o něco klidnější. Teď se mi to vlastně jeví jako velká příležitost přebrat trochu té zodpovědnosti a osvojit si dovednosti lídra. Myslím, že to bude i super průprava pro život.
Pokud chceš sledovat naši cestu, a jak si vedeme jako lídři ve skupině mezinárodních dobrovolníků, jak nám jde práce od ruky, dozvědět se něco o bylinkách nebo nás chceš pouze podpořit neváhej nás sledovat na sociálních sítí instagramu a facebooku pod hashtagem #JaZuWorkcampujou (spojení našich jmen) 🙂
Donor
