Ačkoliv jsem školení pro vedoucí workcampů absolvovala už před dvěma lety, k samotnému vedení jsem tehdy hned nesebrala odvahu a pak jsem vlastně zapomněla, že bych se tím campleaderem, či „campleaderkou“ mohla ještě někdy stát. Nakonec ale vše dopadlo jinak a já v červnu najednou stála před otázkou: Tak který český workcamp vlastně chceš vést?
Workcamp, který se v polovině července nakonec stal „tím mým“, se jmenoval Fight Social Exclusion. Patří k tradičním workcampům INEX-SDA a už řadu let se koná ve spolupráci s organizací Člověk v tísni v sociálně vyloučených lokalitách Ústí nad Labem v místních částech Předlice a Mojžíř. Naším úkolem byly aktivity s místními dětmi a mládeží, a to převážně romského původu.
Téma sociální inkluze mě hodně zajímalo a lákalo, ale cítila jsem z něj i dost velký respekt. Neměla jsem s ním takřka žádné zkušenosti, stejně tak s vedením workcampu. „Jak to vlastně celé zvládnu?“ říkala jsem si. Nakonec se mé obavy nenaplnily, v čemž mi rozhodně moc pomohla má skvělá spoluvedoucí. Se Zuzkou jsme se setkaly až den před workcampem, ale brzy bylo jasné, že si budeme rozumět. Naše povahy se hezky doplňovaly – ona byla ta spontánnější a kreativnější, prostě bavič, zatímco já byla ta starší, zodpovědnější a klidnější. No co, nějak se to rozdělit muselo.
Na workcamp přijelo osm dobrovolnic (ano, samé ženy) a dvě z nich s sebou měly své děti (šlo o tzv. children-friendly workcamp). O zábavu se nám tedy starali dva milí chlapci – devítiletý z Portugalska a teprve tříletý z Tchaj-wanu. Právě nejmladší Tang nás po celé dva týdny uváděl v úžas svou skvělou angličtinou, kterou jsme od takového chlapečka opravdu nečekali.
Workcamp se rozběhl hezky. Postupně jsme se seznamovali s místními dětmi, které byly na dobrovolnice velmi zvědavé; už od loňska se těšily zase na léto na další workcamp. Místní partnerka pro nás společně s klienty Člověka v tísni připravila procházku Předlicemi – čtvrtí, kde jsme bydleli a pracovali a která patří k těm nejvíce sociálně vyloučeným. Vidět takové místo byl pro mnohé z nás vcelku šok.
Naše práce na workcampu byla poměrně rozmanitá. Hned prvním zadáním bylo představit svou zemi a její gastronomii. Na zahradě jsme tedy připravili stanoviště s prezentacemi zemí. Dobrovolnice se s místními dětmi snažily domluvit rukama nohama a my se Zuzkou pobíhaly kolem a pomáhaly s překladem. Uf, bylo to náročné, ale podařilo se. I další dny bylo co dělat – hráli jsme s dětmi venku hry, uspořádali dva dětské dny, šli se koupat k nedalekému jezeru (výlet z velké části propršel, ale o to více zábavy jsme si užili), pekli buřty, tančili, zpívali, vytvořili originální sedátka ze starých pneumatik, seznámili místní děti i dobrovolníky s metodami Fotbalu pro rozvoj, upravili fotbalové hřiště, natřeli branky a dokonce došlo i na „street art“ – vytvořili jsme šablony, kterými jsme pak spolu posprejovali určená místa. Nebylo toho málo. A potvrdilo se, že jazyková bariéra vlastně není tak důležitá. Každá dobrovolnice našla nějaký způsob, jak se s dětmi domluvit, mnohdy neverbálně. Děti byly velmi kontaktní a s jazykem si hlavu nelámaly. O dobré vztahy tu nebyla nouze. Děti se zamilovávaly do dobrovolnic, fotila se selfíčka…
Ne vždy se vše obešlo bez problémů. Plány aktivit se často měnily, organizace někdy vázla, místní občas nespolupracovali tak, jak jsme si představovali, věci se děly jinak, než jaký byl plán. Zažili jsme i krizové chvíle – např. když jsme po nočním návratu z města nemohli odemknout náš dům. O problémech jsme ale diskutovali a taky jsme se pokusili spasit se legrací. Se Zuzkou jsme jako nové heslo workcampu navrhly: „We are flexible“, což myslím nám všem hodně pomohlo přežít náročnější chvíle a utužit kolektiv. 😉
Jaké to tedy bylo, být tím campleaderem? Náročné, to uznávám, ale bylo to skvělé. Bylo to vlastně mnohem lepší, než jsem si vůbec dokázala představit. Vedení workcampu pro mě bezpochyby patřilo k „top“ zážitkům tohoto roku. Tolik nových zkušeností, tolik příležitostí něco se naučit, komunikovat, poznávat sebe, poznávat svou zemi, poznávat lidi z jiných zemí… Moře zážitků, které mě posunuly dál, než jsem čekala. Je to pecka.
Posuň i ty své možnosti, nech se vyškolit a staň se campleaderkou nebo campleaderem!
