Bylo to v prvním ročníku mého magisterského studia v západoněmeckém Düsseldorfu, kdy jsem se chystala navštívit Japonsko, ale s méně turistickým přístupem. Když se o mých plánech doslechl jeden spolužák, seznámil mě s mezikulturními krátkodobými projekty, tzv. workcampy. Okamžitě mě to nadchlo. Udělala jsem si průzkum, vybrala si vysílající organizaci IBG e.V. v Německu, vybrala si projekt a o 3 měsíce později jsem už seděla v letadle a letěla do své dlouho očekávané destinace.

Workcampová spirála
Po této první dobrovolnické zkušenosti v Japonsku 2019 jsem se chtěla na celý workcampový proces podívat blíže. Protože jsem během bakalářského studia studovala mezikulturní komunikaci, měla jsem velký zájem poznat neformálním způsobem tuto zvláštní skupinovou dynamiku takového projektu. Proto jsem se zúčastnila programu INSPIRIT (více o něm si můžete přečíst ZDE) včetně školení vedoucích táborů a ještě téhož roku vedla svůj první projekt v Německu. I po vedení dalšího workcampu během prvního pandemického léta 2020 byla má touha nahlédnout více do zákulisí větší. To mě nakonec přivedlo až sem, do pražského INEX-SDA.

Proč vést více workcampů?
Po ukončení studia v Düsseldorfu jsem se rozhodla absolvovat dobrovolnický rok v INEX-SDA, abych si vyzkoušela celý cyklus workcampů z pohledu sdružení, které je pořádá. Samozřejmě jsem si nenechala ujít příležitost vést několik workcampů během svého působení v INEXu. A to proto, že každý projekt má svou vlastní dynamiku, cenné věci, které sdílíš a které se učíš vzájemně s ostatními dobrovolníky. A také proto, že každý organizace má trochu jiný přístup k přípravě svých vedoucích. Byla jsem zvědavá, jak tento proces rozvijí INEX. Přestože jsem se zúčastnila několika školení v Německu s IBG a věděla jsem již o základech zvládání konfliktů, skupinové dynamiky, komunikace atd., vždy je co se učit. Navíc se některé formality a povinnosti liší. 
Novinkou pro mě například bylo to, že vedoucí INEXích workcampů  píší tiskovou zprávu o svém workcampu pro místní média. Nebo to, že vedoucí obvykle absolvují přípravnou návštěvu asi 6 týdnů před projektem. To znamená, že osobně cestují na místo projektu, aby se z první ruky seznámili s prostory, úkoly a partnery projektu.

Který workcamp vést?
Nejvíce mě oslovila možnost vést workcampy s rozdílným zaměřením. Například už mám za sebou úžasnou zkušenost vedení na workcampu „Create a Place of Reconciliation at Rabštejn“ (v České Kamenici, poblíž Děčína). Projekt byl zaměřen na česko-německou historii a během dvou týdnů jsme dali dohromady nápady na nový památník pro sudetské Němce.
Můj druhý workcamp, na který pojedu jako campleaderka se jmenuje “Oskorusobrani – Oskoruse Festival”, začíná už 24. září, je víkendový a bude zaměření je naprosto jiné. Pomůžeme komunitě v Tvarožné lhotě (region Bílé Karpaty) připravit festival, na kterém se oslavuje české ovoce „Oskoruše“.
Poslední workcamp, na který plánuju vyrazit je “Společné Kořeny – Gemeinsame Wurzeln” v Tišnově nedaleko Brna. Na tenhle projekt se opravdu moc těším. Jedná se o nový workcamp s poměrně zajímavým a pestrým plánovaným programem.
Od ekologických aktivit, jako je výuka mapování ulic a sázení stromů, přes znovuobjevování Česko -Německé historie během exkurzí do židovských muzeí a čtvrtí až po vytvoření interaktivní prezentace o bývalém sudetské němece, Hevice Kroker. Kromě těchto a nových campleaderských zkušeností očekávám, že získám spoustu nových praktických znalostí, překonám nějaké výzvy, skočím minimálně do několika nepoznaných vod a najdu si několik nových přátel z Čech i dalších zemí.

A o tom pro mě workcampy a dobrovolnictví obecně jsou: čelit novým výzvám, spojit se skrze ně s novými lidmi a místy a pomáhat si navzájem, abychom krok za krokem rostli dál.

Pokud se chceš dozvědět, jak se mi v tomto případě daří, a třeba taky najít inspiraci pro své vlastní dobrovolnické zkušenosti, můžeš sledovat mou cestu na Facebook i Instagram stories, které budou v angličtině. #JuleWorkcampuje #sodvahou

Donor