Mohla bys nám nastínit svou „dobrovolnickou cestu“?
Dobrovolnictví je pro mě osobní věc. Vyrůstala jsem na malém městě – v Jeseníku, kde mi tehdy přišlo, že tam není moc, co dělat. Když jsem pak šla na vysokou do Olomouce studovat Mezinárodní rozvojová studia, naplno jsem se ponořila do dobrovolnického světa. A velká část dobrovolných aktivit byla právě s INEXem. Hned na začátku studií jsem se dozvěděla o programu GLEN a bylo mi jasné, že se toho chci účastnit. Musela jsem si ale pár let počkat, až mi bude 21.
INEX však tehdy nebyl jen GLEN, a tak jsem se hned ve svém prvním dobrovolnickém roce zapojila do vedení českých workcampů a do kampaně Fotbal pro rozvoj. Svůj první workcamp jsem vedla, aniž bych měla zkušenost jako účastnice, v roce 2009 na hradě Hartenberg. Vůbec to ale nevadilo, protože mě na mou roli INEX výborně připravil skrze školení a navíc jsem měla skvělého spoluvedoucího. V srpnu téhož roku jsem se pak ještě vydala na workcamp do Dánska. Za jeden rok jsem toho stihla docela hodně, jen v netradičním pořadí. Zásadním pro mě pak byl již zmíněný projekt Fotbal pro rozvoj, díky kterému jsem poznala svou životní lásku.
Jaký mělo dobrovolnictví dopad na tebe a tvůj život? K tomu už ses trochu dostala s tou životní láskou.
Když mi bylo 22, tak jsem se konečně vydala na GLEN. To byla velká život měnící zkušenost – nejen tím, že jsem mohla tři měsíce vyučovat environmentální výchovu v townshipech v Kapském Městě. Celý program GLEN, všechny semináře před odjezdem i po návratu mi přinášely spoustu perspektiv, jak přemýšlet o světě i sama o sobě. Umožnilo mi to rozbít své zažité představy a předsudky, naučilo mě to přijímat svět kolem sebe s větší otevřeností, ale také zodpovídat za svou práci. Taky mi to přineslo dovednosti, které bych jinak nezískala – kupříkladu schopnost vyučovat v jiné zemi, kde platí jiná pravidla a zvyky, než na které jsem zvyklá.
Důležité pro mě bylo také to, že teorii, kterou jsem se učila na vysoké, jsem najednou mohla zažívat na vlastní kůži a probírat přímo s lidmi, kterých se ta témata bezprostředně týkala, například sociální nerovnost. Všechny moje dobrovolné aktivity jsem pak zúročila při školeních INEXu zaměřených na globální dobrovolnictví a nyní z nich stále čerpám ve své práci ve Vzdělávacím programu Varianty v Člověku v Tísni. Díky INEXu jsem vlastně poznala i současnou kolegyni a dozvěděla se o tom, že ve Variantách někoho hledají. Ale to bylo už před třemi lety.
Jaký mělo tvé dobrovolnictví dopad?
Na workcampu na hradě Hartenberg jsem odvozila snad tunu suti, cihel a kamenů. 😀 A taky jsem tam postavila kousek kamenné zdi, nad dungeonem. To jsou ty věci, které jsou vidět, jsou hmatatelné.
Pojďme třeba k té Jižní Africe. Mnoho lidí si myslí, že dělat environmentální výchovu ve slumu je hloupost. Není. Za ty tři měsíce jsme si s žáky vytvořili vztah, a já jsem jim byla schopna ukázat, že když se budou věnovat tématům jako je změna klimatu, tak to pro ně může znamenat i možnosti budoucí práce. Například jsme byli na exkurzi v ekocentru, kde nás provázel člověk, který pocházel ze stejné chudinské čtvrti jako žáci. To bylo pro žáky nesmírně inspirativní. Jeden z mých žáků pak šel studovat environmentální vědy, i když ho k tomu samozřejmě určitě vedly i jiné okolnosti. Ale toto jsou střípečky příležitostí, na kterých také záleží.
Největší dopad podle mě má projekt Fotbal pro rozvoj. Věnuju se mu dlouhodobě, tak to můžu nejlépe posuzovat. Do projektu jsou zapojena obvykle děcka z nízkoprahů a zejména skrze Ligu férového fotbalu mohou rozvíjet nejen fotbalové, ale i měkké dovednosti, jako například spolupráci, smysl pro férovost a pro spravedlnost, upřímnost, empatii a další demokratické hodnoty. Myslím si, že to má velký smysl a já mám radost, jak se v průběhu let projekt neustále vyvíjí a proměňuje a zároveň se stále snaží o co největší pozitivní společenský dopad.
INEX má ve své vizi následující: „Věříme, že dobrovolnictví a spolupráce na lokální i globální úrovni je cestou ke vzájemnému porozumění a nenásilí.“ Dovedeš si vybavit moment ze svého dobrovolnického života, kdy se tato vize potvrdila?
Určitě, spoustu. V Jihoafrické republice jsme byly tři dobrovolnice z Evropy. Bylo to pro mě poprvé, kdy jsem byla takhle dlouho v zahraničí a navíc s neznámými lidmi. Naučila jsem se tam zejména spolupráci, empatii a nenásilnému řešení konfliktů.
Na školení globálního dobrovolnictví zařazujeme do programu takové aktivity, které vedou dobrovolníky k reflexi vlastního dobrovolničení. Je pro nás důležité, aby si uvědomili, co skutečně můžou přinést místní komunitě a měli od workcampů realistická očekávání. Jeden workcamp samotný přinese relativně málo, ale dlouhodobá spolupráce skrze workcampy má společenský dopad veliký.
Kam tvá dobrovolnická cesta bude pokračovat? Bude-li pokračovat.
Myslím, že mám oddobrovolničeno docela hodně, a to nejen s INEXem. Dávám si teď od dlouhodobého dobrovolnictví pauzu a zároveň trochu hledám, jakým směrem svůj čas a energii investovat. V Člověku v tísni se věnuju globálnímu a klimatickému vzdělávání, a moc volného času mi nezbývá. Na druhou stranu mě čím dál víc láká místní a komunitní rozměr dobrovolnictví a říkám si, že bych v tom možná mohla využít to, co jsem se naučila díky globálnímu dobrovolnictví. Ještě přesně nevím, kdy a do čeho se vrtnu, ale dost možná to bude v rodném Jeseníku. Uvidíme. 🙂
