Můžeš nám nejdříve představit blíže váš projekt Dobrovolnické akademie?
Jsme vlastně parta dobrovolníků a s nadšením pořádáme seberozvojové workshopy s účastí zdarma na principu peer-to-peer vzdělávání, tj. kdokoliv něco umí, tak lektoruje, pak se zase stane účastníkem. Naše vzdělávací platforma vznikla už v roce 2015, kdy první školitelé kolem INEX-SDA vedli. workshopy neformálního vzdělávání, pak jsme začali oslovovat i lektoryexterní a do dnešního dne workshop samostatně nebo ve dvojici vedlo více jak 30 lektorů pro více jak 430 účastníků. Fungujeme pod záštitou neziskové organizace INEX-SDA, ale naprosto samostatně, všechno si organizujeme sami, navíc ani nemáme žádný rozpočet, veškerý potřebný materiál vždycky nějak poskládáme dohromady.
To zní jako byste INEX-SDA vůbec nepotřebovali. Co tedy vaší skupince přináší fungování pod záštitou?
V Praze se pořádá velké množství workshopů, ale jen ty naše jsou tvořenépro komunitu dobrovolníků a vůbec aktivních lidí kolem INEXu a dalších neziskových organizací, navíc témata workshopů vybíráme podle potřeb lidí kolem INEXu, takže záštita INEXu je pro nás zásadní. Jsme taková komunitní vzdělávací platforma, účastníci často chodí na workshopy opakovaně, někteří pak vedou vlastní workshopy, nebo doporučí lektora, funguje to moc fajn. Ale zároveň se neuzavíráme a zveme k účasti i veřejnost a lidi mimo INEX-SDA a neziskový sektor. A taky občas využíváme prostory INEX-SDA, jsou příjemné a přímo na Vinohradech.
Jak ses ty osobně ke skupince dostala?
Pracovala jsem dřív v INEXu jako koordinátorka školení a vzdělávacích aktivit a už tehdy jsem viděla, že školitelé INEX-SDA nejsou rovnoměrně vytěžováni po celý rok (pouze na jaře před workcampovou sezónou probíhají intenzivní školení vedoucích workcampů i lidí vyjíždějících do globálního Jihu), a tak jsem s pár dalšími nadšenci zrealizovala svůj nápad, aby zkušení školitelé mohli vést workshopy po celý rok (s výjimkou léta). Navíc jsme hned druhou sezónu začali dávat příležitost lektorovat i nově vyškoleným školitelům, kteří by si na víkendové aktivity ještě netroufli, ale na workshop neformálního vzdělávání s pomocí mentora ano.
Co tobě osobně přináší účast na projektu?
Právě to mentorování mě momentálně baví nejvíc – vždycky je úžasné pozorovat, jak začínající školitelé dělají postupné krůčky a posouvají se v lektorování, podobně jako když se batolata učí chodit a na konci plně ovládnout mistrovství chůze, v případě školitelů jde o mistrovství neformálního vzdělávání. S nadšením také na akcích fotím, a tím se zlepšuju, beru to jako svůj trénink. Taky mě vždycky nadchne atmosféra, která na workshopech panuje, lidi jsou aktivní a už si zvykli, že každý přinese něco dobrého a většinou i zdravého na zub, o co se o přestávce podělí s ostatními. Pamatuju si, že jedna slečna nám do zpětné vazby napsala, že jí mrzí, že žádné jídlo nepřinesla, ale že si fakt myslela, že to byl vtip, protože tahle prosba se jí zdála dost neobvyklá 🙂
„Když budete řešit, jestli na to teď máte čas nebo jestli o to lidi budou stát, tak se nikam nedostanete.“
Jak vidíš svou individuální dobrovolnickou budoucnost a jaké jsou plány vaší skupinky do budoucna?
Dobrovolnická akademie je už zavedený projekt a veškerou organizaci a komunikaci s účastníky jsme už tak zefektivnili, že dokáže fungovat i na jednom člověku, když třeba přechodně nemáme žádné další členy. A tak je to momentálně teď, já jsem jediná stabilní členka a už si několik let nechávám volná pondělí, abych mohla na workshopech fotit a psát si poznámky na feedback pro lektory, jinak s přípravou na místě pomáhají různí jednotlivci, prostory a lektory máme domluvené o sezónu napřed. Bylo by fajn najít další nadšence, kteří by přinesli do projektu čerstvé nápady i kontakty a třeba vybudovat stabilní tým, aby se projekt zase někam dále posunul.
Co bys řekla potenciálním zájemcům, kteří zvažují, že by se do nějaké projektové skupinky zapojili, či by dokonce chtěli stát za zrodem nového
projektu?
Myslím, že je fajn nad tím dlouho nepřemýšlet a prostě to zkusit. Když budete řešit, jestli na to teď máte čas nebo jestli o to lidi budou stát, tak se nikam nedostanete, prostě si dejte čas to zkusit třeba první 3 měsíce nebo půl roku a dejte se do toho. Za všechny svoje projekty jsem se naučila, že je důležité stanovit si cíle, vědět, kam směřuju, ale pak se otevřít tomu, co se stane, být flexibilní a užívat si celý proces. To je myslím důležité, něco nového se z projektu naučíte a jak to dopadne, to stejně nikdo předem neví, je to ve hvězdách.
Irena Pajerová
Irena se narodila se v malebném maloměstě Ledeč nad Sázavou, studovala češtinu a angličtinu v Brně, učila na tamější střední škole. Momentálně bydlí v Praze a živí se jako lektorka jazyků a neformálního vzdělávání na volné noze. Vzdělávání i dobrovolnictví jsou její největší koníčky.
