Průvodce mongolským ránem
Budík nařízený na sedmou hodinu ještě nezazvonil, ale zima mi nedovolí vyspávat. Chvíli ležím a přemýšlím, existuje-li jiný způsob, jak se zahřát, než vstát, chvilku skákat a rozdělat oheň… Od té doby, co nám Marcha přivezl z venkova tarag (mongolský bílý jogurt) ho snídám s trochou medu každé ráno. Můžu se po něm utlouct, a to ještě před měsícem jsem se na něj nemohla ani podívat. Posledních pár dnů jsme přes den bez elektřiny, každé ráno kolem osmé hodiny ji odpojí a zapojí až po osmé hodině večer. Odpojili celý ajmak (mongolská územní správní jednotka). Kdo mohl, odjel do Ulánbátaru. Školní rok už stejně začal a všichni se po létě vrací zpátky do města. Většina provozů se bez elektřiny obejde, zbytek jede na generátory.
Transsib
Na začátku července jsem z Brna odletěla do Moskvy a tam jsem společně s mou německou tandem partnerkou Christin vyrazila po transsibiřské magistrále do Murunu v severním Mongolsku. Po několikadenním cestování jsme s hlavou plnou zážitků dorazily do našeho cíle, pátého největšího města Mongolska Murun v Huvsgulské oblasti.
Murun
Murun leží na severu Mongolska v regionu Huvsgul. Dominantou regionu je stejnojmenné největší mongolské sladkovodní jezero Huvsgul. Mongolové žijí od nepaměti nomádským způsobem života. Několikrát do roka sbalí svá jurtoviště, seženou krávy, yaky, kozy a koně a přestěhují své domovy o kus dál do zelených a nekonečných stepí. Místo si mohou vybrat podle svého, ostatně mají na to více jak milion kilometrů čtverečních.
V posledních letech začíná mongolský tradiční nomádský způsob života postupně vytlačovat západní styl žití ve městech a lidé se z venkova masově stěhují do měst. Důvod je nasnadě, život ve městě je oproti životu na venkově o moc jednodušší. V jakém smyslu? Pro lidi zvyklé na práci od brzkého rána do večera, starost o stáda dobytka a zpracování veškerých produktů, znamená přesun do města úlevu a volný čas. Mnohdy ale neví, co si s takovým volným časem počít. Proto si často krátí volnou chvíli alkoholem a mládež tráví mnoho ze svého volna v počítačových hernách.
Většina obyvatel Murunu bydlí v dřevěných domcích. Pozemek získává každý obyvatel automaticky po dovršení plnoletosti zdarma. Nové dřevěné domky, nebo jurty, proto vyrůstají v celém Murunu, jako houby po dešti. Většinou jen velmi malá část města má vybudovanou kanalizaci a vodovod. Ani v Murunu tomu není jinak. Přísun vody si každá domácnost zajišťuje sama. Každé ráno odchází z domu někdo s vozíkem naloženým kanystry, které u pumpy naplní za několik mongolských tugriků vodou, se kterou rodina hospodaří celý den. Murun je hlavním městem Huvsgulského ajmaku a také častou, ale krátkou zastávkou turistů. Většina jich míří dál na sever, k překrásnému jezeru Huvsgul.
HATI
V HATI, malé neziskové organizaci, která se zabývá rozvojem turismu v Huvsgulském ajmaku, jsme s mou tandemkou Christin začaly pracovat hned druhý den po příjezdu. Na prvním setkání s ředitelkou Tseepil jsme se dozvěděly, jaká práce nás čeká. Prvním úkolem bylo vyřešení financování kanceláře a turistického informačního centra (TIC). Musely jsme sehnat peníze na provoz a internet. Zorganizovaly jsme proto kurzy anglického jazyka a začaly vyučovat angličtinu.
Každodenní náplní naší práce byl také provoz TIC, které je otevřené pouze přes léto, v období, kdy přijíždějí dobrovolníci. Při práci v TIC jsme potkaly mnoho zajímavých lidí, snažily se poradit cestovatelům, hodně cestovaly do jurtových kempů, obnovovaly databáze, vyráběly informační brožury, účastnily se mnoha pracovních schůzek a snažily se, jak jen nám naše jazykové znalosti dovolily, komunikovat s místními poskytovateli turistických služeb.
Prošly jsme několika krizemi a udělaly i malé pracovní krůčky vpřed. Velkým problémem regionu a v podstatě celého Mongolska je centralizovanost služeb, vzdělání, obchodu a hlavně peněz do Ulánbátaru. Rozdíl mezi životem v Ulánbátaru a na venkově je obrovský. Turismus a služby jsou i na severu Mongolska z velké většiny zajišťovány lidmi z Ulánbátaru, a proto i peníze, které z turismu plynou, zůstávají v hlavním městě. Snahou ředitelky HATI je vytvořit takovou síť místních dodavatelů, která se o turisty postará bez pomoci ulánbátarských podnikatelů. V turistickém ruchu chybí informovanost i reklama. Poté, co se turista ocitne mimo hlavní město, většinou nemá možnost sám rozhodnout, jakým způsobem bude poznávat mongolskou dech beroucí přírodu, ale je předáván z jedněch rukou do druhých a za informace o ubytování nebo turistických službách je velmi vděčný.
Ču, čučučuuu
Volné chvíle jsme v Murunu trávily s přáteli a hlavně cestováním. Život v mongolském městě není žádná pohádka, ale mongolská příroda to každému bohatě vynahradí. Cestovaly jsme pěšky, furgonem, nebo-li malou ruskou dodávkou, i v dřevěném koňském sedle. V horkém létě i ve sněhové vánici. Asfaltové silnice jsou v Mongolsku spíše výjimkou, a tak jsme si na mongolských cestách necestách občas vydrncaly dobrou náladu, ale odkoukaly jsme, jak opravit furgon nůžkami, izolepou a trochou oleje. Žily jsme v jurtě a vařily tsujvan – mongolské domácí nudle.
Zvykly jsme si na čerstvé mléko a tarag po ránu a co víc, naučily jsme se ho i připravovat. Staraly jsme se o jaky, naučily se cválat na mongolských koních a vzduchem se neslo naše mocné „ču, čučučuuu“. Poznaly jsme pověstnou mongolskou vstřícnost a pohostinnost. Dveře jurt se před námi vždy otevřely a po pozdravu „Sain baina uu“ nás čekal horký suu tee caaj, slaný čaj s mlékem a trochou másla, ze kterého se mi při vzpomínce ještě dnes trochu stahuje hrdlo. A když nám na cestách došly zásoby potravin, ještě nikdy mi nic tak nechutnalo, jako mongolský chuušuur, smažené taštičky plněné masem. Našly jsme v Mongolsku přátele a také se staly součástí mongolské rodiny.
Láska na druhý pohled
Do Mongolska jsem se zamilovala až na druhý pohled. Nejprve jsem musela překonat kulturní šok a zvyknout si na úplně jiný způsob života, to chce čas a pomalu se rozhlížet. Rozhlížet se po rozlehlých stepích, zvyknout si na nekonečnou zeleň a najít svůj vnitřní klid. Když jsem ho našla i já, potom se mi Mongolsko a hlavně lidé, které jsem potkala, tak nějak vryli pod kůži.
