Na jaře roku 2017 se mi poprvé poštěstilo se účastnit Erasmus+ projektu o osobnostním rozvoji. První část projektu proběhla v České republice a byla to pro mě skvělá zkušenost. Dostala jsem se do mezinárodního prostředí, poznala spoustu nových vrstevníků z různých zemí a dozvěděla se hodně věcí i o sobě samé. Během tohoto projektu jsem i zjistila, že v rámci Erasmus+ se člověk může účastnit nejen krátkodobých školení a výměny mládeže, ale i vyjet až na rok do zahraničí a vykonávat tam Evropskou dobrovolnickou službu (EVS). Dnes se program nazývá Evropský sbor solidarity.
Pár účastníku projektu již mělo s daným programem zkušenost nebo plánovalo na EVS v nejbližší době vyrazit. Mně to přišlo jako zajímavá možnost, ale tehdy jsem nad tím ještě vůbec neuvažovala. To přišlo až pár měsíců poté, během druhé fáze daného projektu v Gruzii. Díky různým aktivitám zaměřeným na stanovování si a dosahování cílů jsem si uvědomila pár pro mě velmi důležitých věcí. Zejména to, že moje tehdejší zaměstnání nebylo to, čím bych se chtěla zabývat celý život a že mě vždy lákala možnost si zkusit alespoň rok žít v zahraničí, naučit se nové dovednosti a zlepšit se v cizích jazycích. Když jsem se potom na podzim dozvěděla, že budou na příští rok hledat dobrovolníky do Gruzie a navíc do stejné neziskové organizace ICPI, která organizovala projekt, kterého jsem se účastnila, řekla jsem si, že to pro mě může být skvělá příležitost. Gruzie mě totiž naprosto uchvátila. Malá země, která má vše. Hory, lesy, jezera, moře, milé a pohostinné obyvatele, bohatou historii, výtečnou kuchyni a mnoho dalšího. Vše nakonec dobře dopadlo a já opravdu v červenci 2018 vyrazila s velkým kufrem směr Gruzie, tentokrát na jeden rok.
Musím říct, že to bylo správné rozhodnutí. Hostující organizace nás přijala skoro jako své rodinné příslušníky a během mého pobytu v Gruzii jsem toho zažila opravdu spoustu – poznala nové kamarády, učila angličtinu ve školce, naučila se dovednosti související s organizováním lokálních i mezinárodních projektů (komunikace s partnery a účastníky, pohovory s potenciálními účastníky, tvorba informačních materiálů, psaní vlastních projektů), účastnila se různých konferencí, organizovala workshop pro studenty střední školy a procestovala skoro celou Gruzii. Zejména gruzínské hory jsou naprosto úchvatné! Moje EVS hodnotím velice pozitivně a jsem ráda, že jsem se rozhodla, že budu v podobném duchu pokračovat i nadále v České republice, vést své vlastní projekty v rámci NGO Genesis a pomáhat mladým lidem vyjet do zahraničí a získat nové zkušenosti. Gaumardžos!
Pokud si chceš Evropský sbor solidarity v Gruzii vyzkoušet i ty, mrkni na projekt, který právě teď nabízíme. Přihlášky do 9. března.
