Jsem promovaná prvostupňová učitelka z malé vesnice, která se hned po studiích rozhodla rozšířit si obzory díky cestování a vydala se na stáž do Itálie. Tam se v České škole Řím věnovala bilingvním dětem a po návratu do ČR si byla jistá, že potřebuju znovu do světa.
A tak jsem po krátkém hledání narazila na Evropský sbor solidarity (ESC). Vytvořit si profil, přihlásit se netrvalo dlouho a během chvíle jsem mohla vidět nabídky organizací, které sháněly dobrovolníky napříč celou Evropou. Odeslala jsem tři žádosti. Jednu opět do Itálie, další do Litvy a poslední do Chorvatska. To nakonec zvítězilo a já v září 2022 odletěla na devět měsíců do Splitu, kde jsem pomáhala v centru pro seniory.
Zadání pracovního úkolu nebylo úplně jednoznačné a já měla prostor k vytvoření jakýchkoliv aktivit, na které by do centra senioři docházeli a měli tak možnost se potkávat se svými vrstevníky a obohatit se o nové dovednosti. Nejprve jsem se zapojila do kurzů angličtiny, gymnastiky a pěvecké skupiny, ale chtěla jsem vést něco svého. Proto jsem po čase zkusila rozjet kreativní workshopy. Z původních 7 seniorek jsem se dostala na skupinu 25 zájemkyň a nakonec zrealizovala kurzy tvoření i se skupinou ukrajinských válečných emigrantů, kteří rozptýlení v nelehké životní situaci uvítali s velkým nadšením.
Kromě kreativních workshopů jsem se zapojovala do dalších akcí, které moje hostující organizace pořádala a dostala se tak ještě hlouběji mezi místní komunitu. Díky dobrovolnici Vedraně, která žila již dlouhou dobu ve Splitu jsem se naučila chorvatsky, abych mohla s místními hovořit jejich rodnou řečí a zapojit se tak do společnosti, kterou tvořili vesměs Chorvati.
Navázat kontakt s dalšími cizinci se mi podařilo díky školením, která pro dobrovolníky pořádá právě ESC. Zde jsem se potkala s lidmi z Egypta, Jordánska, Španělska, Francie, Německa a mnoha dalších zemí. Jelikož všichni dobrovolničili právě v Chorvatsku, mohli jsme se během našich projektů navštěvovat, podporovat se a porovnávat kulturní rozdíly v našich rodných zemích.
Já jsem měla ještě to velké štěstí, že jsem se od září dala do kupy s partou lidí, co přijeli do Splitu na Erasmus a společně jsme cestovali od Bosny přes Montenegro, Řecko, Bulharsko, Makedonii až po Turecko. Hned po workshopech a školeních byly tyto výlety tou nejlepší součástí mé zahraniční zkušenosti.
Když se na to teď s měsíčním odstupem dívám, tak jsem ESC, své hostující organizaci, INEXu a lidem, které jsem na cestách potkala opravdu vděčná. Nejen za skvělé zážitky, ale i krize, které mě posunuly dál, otevřely mi oči a naučily mě si vážit zdánlivě obyčejných věcí a nebát se přijímat nové výzvy.
Přála bych všem, kteří si momentálně neví rady s tím, kudy dál, aby měli odvahu vydat se za hranice, třeba právě s ESC a zakusit pocit svobody, smysluplnosti vykonané práce, soběstačnosti, radosti a naplnění, který jsem ve Splitu díky dobrovolnickému projektu zažívala já.
