Moniko, na jaký projekt jsi letos vyjela a co bylo jeho náplní?
Na projekt v Turecku – deaflympiáda. Pomáhala jsem lidem naučit mezinárodní znakový systém a tak dále.
To ale nebyla tvoje první mezinárodní dobrovolnická zkušenost, co tě k dobrovolnictví původně přivedlo?
Vždycky jsem chtěla pracovat dobrovolně a budu chtít pořád, když najdu perfektní termín a práci, tak do toho. Baví mě to, protože když pomáhám dobrovolně, vždycky budu mít příjemný pocit, že jsem pomáhala. Díky dobrovolnictví také sbírám různé zkušenosti, například poznávání kultury, lidí a jak vypadá práce.
Vzpomínáš si na nějaký zvlášť silný okamžik, který se během některého z projektů stal?
Na projektu v Turecku bylo trochu jinak, nepracovala jsem hodně, potkala jsem hodně lidí, sportovních lidí. Tak nevím, co byl silný okamžik. Ale můžu vyprávět, co jsem zažila ve Španělsku, nikdy na to nezapomenu. Byla výborná skupina, s kterou jsem dobře rozuměla, komunikovali jsme znakovou abecedou, smáli jsme se, hráli jsme si různé hry a užili jsme si to!
Setkala ses s nějakými těžkostmi?
Ano, ten vedoucí moc nepochopil, co jsem chtěla dělat, když jsem neslyšící. Takže trochu jsme komplikovali. Představovala jsem si, že budu pracovat s neslyšícími, například být průvodkyní a doprovodit sportovci, kam potřebují. Místo toho mě ale poslali do koleje a tam pracovat.
Jak reagovala skupina dobrovolníků na to, že jsi neslyšící?
Skupina reagovala v pohodě, chtěla naučit znakový jazyk. Samozřejmě nejprve byli překvapení, potkali mě poprvé jako neslyšícího. Nevěděli, co měli dělat, ale poté už jsme komunikovali psaní anglicky. Pak už chtěli naučit znakový jazyk.
Na co by se měli organizátoři workcampů zaměřit, aby se jejich projektu mohl účastnit i neslyšící dobrovolník?
Pochopit co má problém neslyšící, a měli by vědět, co se hodí práce k neslyšícím.
V čem pro sebe vidíš největší přínos účasti na těchto projektech?
Potkala jsem hodně neslyšící, nyní mám hodně kontaktů lidí, pak bych mohla kontaktovat na další akce.
Máš nějaké dobrovolnické plány do budoucna?
Zatím nevím, ale pokud najdu, tak vždycky půjdu do toho.
Monika je neslyšící od narození. Má také neslyšící rodinu. Nyní v Brně studuje JAMU, obor Výchovná dramatika Neslyšících. Moc ráda poznává nové lidi, se kterými si ráda povídá o všem možném. Například o jejich životních zkušenostech nebo zážitcích. jejími koníčky jsou cestování, sportování, čtení knížek psaných podle skutečného příběhu a samozřejmě divadlo.
(Poznámka INEX-SDA: Čeština je pro neslyšící druhým, cizím jazykem. Moniky text jsme v zájmu autentičnosti zachovali v původním znění)
Dobrovolnice vyjela na projekt v rámci programu Dobrovolnictví pro všechny, jehož provoz je možný i díky finanční podpoře Nadačního fondu rodiny Orlických a individuálních dárců. Děkujeme
