Chtěl jsem prostě jet pryč z Evropy a vidět něco nového. Nevěděl jsem ale, že s takovou myšlenkou budu mezi dalšími dobrovolníky jediný, protože všichni ostatní měli nějaký konkrétní, Koreje se týkající důvod.

Z tohoto důvodu jsem si o samotné zemi ani nevyhledával moc informací. Prostě jsem byl připraven na to, že přijmu vše, co mě potká. A potkalo mě toho hodně. Samotný projekt byl výborně organizován. Jak INEX-SDA tak LOVE Korea (místní organizace) jsou velcí profíci. Ze začátku jsem se toho trošku obával, a proto mě to také hodně potěšilo. Nejsem už žádné malé děcko, ale stejně – jste v Koreji, cestujete z jedné strany na druhou, může se stát cokoli. Je super pocit vědět, že za vámi stojí někdo, kdo vám chce pomoci. Což se také stalo, i když ne mně. Mé kanadské spolu-dobrovolnici Audrey se dva týdny před odjezdem povedlo zlomit si obě ruce. Je jasné, že já jsem jí pomáhal se zavazadly a tak, nicméně ta hlavní podpora přicházela jak od zastřešující organizace, tak od školy, kde jsme pracovali. Takže na tento projekt se jet opravdu bát nemusíte.

Učit angličtinu korejské puberťáky nebyla žádná sranda, ale troufám si tvrdit, že jsme obstáli na jedničku. Já si chtěl vyzkoušet opravdové učení, protože mám v hlavě myšlenku věnovat se tomu i nadále, cestovat ze země do země a učit angličtinu (začal jsem v Thajsku, kde teď pobývám). Proč si myslím, že jsme obstáli? Po čtrnácti dnech dokonce učitel angličtiny přestal chodit do hodin, protože měl pocit, že to v pohodě zvládneme. A my to zvládli. Vyzkoušeli jsme si naprosto všechno. Od plánování hodin, přes samotnou výuku, zvládání studentů až po vytváření hodnocení. Z této stránky to byla výborná zkušenost. Troufám si říct, že po tři měsíce jsem byl opravdovým učitelem.

A jak to tedy bylo s cestováním? První víkend se v Soulu potkáte se všemi dobrovolníky a od organizace získáte základní nutné informace. Byla to výborná parta lidí a fakt jsme se skamarádili, v kontaktu jsme zůstali i nadále. Téměř každý víkend jsme sedli na autobus a společně někam jeli. Mezi námi zahraničními dobrovolníky byli i tři místní, kteří se mezi nás rychle zapojili, cestovali s námi a usnadňovali tak komunikaci s okolím (není tam zas tak moc anglicky mluvících Korejců). Ty tři měsíce jsem využil naplno. Byl jsem na severu, na jihu, západě i východě Koreje. Byl jsem na nejjižnějším ostrově Jeju stejně jako na hranici se Severní Koreou. Na východním pobřeží jsem jedl fantastické kraby a o týden později jsem fotil západ slunce na pobřeží západním. Viděl jsem toho moc, zažil jsem toho ještě víc a budu si to pamatovat po celý zbytek života.

Takže něco málo závěrem… Všichni s INEXem do Koreje!

Srdcem jsi dobrovolník, ale týden, dva už je ti málo? Tak si vyber z aktuální nabídky dlouhodobých projektů a vyraž ještě dnes!