Moje cesta začínala ve Vídni, ze které jsem letěl přes Qatar do hlavního města Keni, Nairobi. Na cestě jsem strávil necelých 24 hodin a byly asi 3 hodiny ráno, kdy jsem vykročil z letiště a poprvé „cítil“ Keňu.
Na letišti na mě čekal řidič Maurice a začala cesta ubytovat se do hostitelské rodiny, ke Kathrin. Bylo velmi příjemné hnedka ze startu pocítit pohostinnost a přátelskost Keňanů. U hostitelské rodiny jsem potkal další dobrovolníky, některé z jiných organizací a projektů a dva ze stejného projektu pod CCIVS Keňa – Češku Terezu a Řeka Themise. Společně jsme strávili 2 dny v Nairobi, než jsme se vydali na cestu do cílové destinace – Ahera, které je nedaleko Viktoriina jezera. Musím říct, že za ten krátký pobyt v Nairobi jsem Keňu zatím příjemně vstřebával. Ta rozdílnost od Evropy byla neuvěřitelná. Mnozí berou „culture shock“ jako obávanou věc. Já osobně jsem přesně tohle vyhledával a užíval jsem si to, avšak s dostatečným respektem k neznámu. Věděl jsem, že tady přesně začíná moje osobní cesta.
Jakmile dorazili ostatní dobrovolníci, byl čas vyrazit a naše skupina (Juan, Michi, Benni, Themis, Tereza, Antigony, Vasiliky) se mohla vydat na 8 hodin dlouhou cestu napříč Keňou. Cesta samotná byla velký zážitek, do té doby se mi nepodařilo vidět zebry a opice na „dálnicích“. Okolní příroda byla stejně tak obohacující. Vidět věci, co znáte pouze z dokumentů, na živo byl pro mě skvělý moment. Do Ahera jsme dorazili někdy odpoledne (V Keni v době našeho pobytu probíhaly volby a budova, ve které jsme bydleli působila zároveň jako centrum pro místní komunitu, kde se například scházelo a diskutovalo se o politice), náš příjezd sledovalo více očí, než jsme čekali, ovšem vše probíhalo v přátelském duchu a vesele jsme se každý ubytovali pod svou moskytiéru.
Současně s námi, zde bylo i 9 místních dobrovolníků, se kterými jsme trávili veškerý pracovní i volný čas.
Druhý den začala práce. Aherou Resource Centre je místo, kde se nachází škola, školka, IT kurzy pro mladistvé a farma. Vzhledem k neustále trvajícím volbám byly školy a školky zavřené, takže jsme byli odkázáni na práci na farmě a výuku IT. Osobně to pro mě bylo lehké zklamání, jelikož moje zaměření byla právě práce s dětmi, musím ovšem říct, že práci na farmě jsem si náramně užil. Pro Keňany je totiž velmi specifická hudba a tanec. Tyto věci byly při práci na denním pořádku a zpříjemňovalo nám to veškeré aktivity, hudba se poslouchala a tancovalo se téměř všude☺ Ačkoli byly školy zavřené, děti z okolí byly zvídavé a byly takřka na každém kroku, tedy mimo tanec a hudbu nás doprovázela i hromada dětského smíchu.
Co se týče samotné práce, věřím, že jsme toho stihli za dobu workcampu udělat spoustu. Podařilo se nám rozšířit farmu o několik banánovníků a pomerančovníků, dále jsme zasadili spoustu zeleniny ve sklenících na další sezónu. Většina práce byla spíše udržovací – sekání trávy ruční kosou, hnojení a zalévání (hodně zalévání – pomeranče jsou žíznivé stromy:)). Mimo farmu se pomáhalo v kuchyni, uklízely se a připravovaly se prostory pro školu a školku. V rámci IT kurzů se probíraly základy MS office, tedy Word, Excel a Powerpoint. Na konci workshopu si spousta žáků odnesla ceněné IT certifikáty.
Musím říct, že zejména práce na farmě mě naučila spoustu věcí, které jsou v Keni na denním pořádku (například sekání trávy jednoruční kosou, dojení krávy nebo osekávání mačetou banánovníků a cukrové třtiny). Věřím, že tyto zkušenosti zase někdy využiju a vzpomenu si na své začátky.
Přes týden se pracovalo a o víkendech se objevovalo a cestovalo. Víkendů nebylo mnoho, ale myslím, že jsme toho stihli hodně. Například návštěva a plavba po Viktoriině jezeře, kde je možnost narazit i na hrochy, ranní výšlap na vrchol Kakamega Rainforest, kde nás čekal neuvěřitelný východ slunce či objevování a poznávání okolních vesnic a místních kultur. Někdy je až neuvěřitelné, jak jsou místní lidé pozitivně naladění, ve dne v noci.
Svůj workcamp jsem završil návštěvou Safari. Jakožto milovník zvířat jsem byl ze Safari lehce „ustřelen☺“ a doporučuji každému. Součástí Safari je návštěva tradiční Masaiské vesnice a poznání nejstaršího kmene Keni Masaiů byl pro mě skvělý moment a odvezl jsem si několik zážitků (například v podobě tradičního tetování (burning tattoo – vypalování do kůže pomocí ohně) nebo dar od Masaiského bojovníka – pasteveckou hůl). Po Safari ještě návštěva sloního sirotčince a moje poznávání bylo kompletní ☺
Abych to shrnul, tato dobrovolnická výprava mi do života dala strašně mnoho. Dobrovolnictví v Keni mi pomohlo poznat spoustu nových lidí, kultur, a především poznat lépe sebe sama. Zjistil jsem, čeho všeho jsem schopen a kde jsou moje mezery, na kterých teď můžu pracovat. Keňa ve mně zanechala strašně moc zážitků a vzpomínek, které se mnou budou navždy a už teď vím, že se tam jednou vrátím.
Zkrátka…splněný sen☺
Podívej se na moji cestu ještě zpětně. Všechno najdeš na Instagramu, ve výběru #MattWorkcampuje.