“Tak počkat… přece když si to odmakám, tak co mám co ještě něco platit?”
“A proč že to dělaj, když za to nic nedostanou a ještě je to stojí prachy?”
“Vy to jako neziskovka neděláte dobrovolně?”
S podobnými komentáři a otázkami se setkáváme velmi často. A vlastně chápeme, proč tomu tak je. ‘Udělám nějakou práci = dostanu zaplaceno’, to je přece běžný mustr ve společnosti. ‘Udělám dobrovolně nějakou práci = prostě jen nedostanu zaplaceno’, tak by to dávalo smysl, ne? Pojďme se podívat na to, proč to není tak jednoduché, jak se může zdát.
Příprava workcampů je celoroční práce. Ačkoliv sklízení ovoce (někdy i doslovné) se odehrává především přes léto a je to ona viditelná část, za oponou se skrývá mnoho další práce, kterou je třeba financovat mimo jiné i z registračních poplatků od našich dobrovolníků a dobrovolnic. V INEXu ale nechceme nic skrývat a rádi tě necháme za oponu nahlédnout.
Srdcem naší práce je především domlouvání spolupráce napříč naší republikou i světem. Jsme členy několika sítí, které sdružují zahraniční organizace podobné té naší. S těmito partnery vždy reflektujeme proběhlou sezonu a hlavně připravujeme sezonu nadcházející. Pokud partnerská organizace dlouhodobě nepřipravuje kvalitní projekty, spolupráci přerušíme. Pokud naopak spolupráce funguje na jedničku, prohloubíme ji. Chceme zkrátka naše dobrovolnictvo posílat na dobře nachystané a smysluplné workcampy.
Podobně to funguje i s lokálními tuzemskými partnery (obvykle místní neziskovky nebo obce). I s nimi zhodnotíme, jak workcampy v Česku proběhly a jestli je z obou stran chuť a vůle ve spolupráci pokračovat a za rok uspořádat workcamp znovu. A stejně postupují i organizace v zahraničí. Domlouvají partnerství na lokální úrovni a společnou prací se pak snažíme tyto projekty obsadit nadšenými dobrovolníky a dobrovolnicemi.
Po domluvení spolupráce s partnerskými organizacemi v zahraničí i lokálními partnery u nás následně sháníme dobrovolnictvo, které se projektů zúčastní. Obvykle obsadíme české workcampy převážně zahraničními zájemci.
To vše vyžaduje spoustu práce, která se neobejde bez ohromného úsilí našich profesionálních zaměstnanců a zaměstnankyň. Nejsme studentskou organizací a za odvedenou práci tak dostáváme finanční ohodnocení – výplatu. (Mimochodem i studentské organizace mají určité provozní náklady a za přihlášku se platí.) Věř ale, že nikdo z nás vilu na Tahiti nemá. 🙂 Tuhle práci jsme si vybrali hlavně proto, že nám dává obrovský smysl, ne obrovské bohatství.
Kromě koordinačního týmu, dbáme také na to, aby měl dobrovolnictvo kdo vzdělávat v tom, co považujeme za nezbytnou součást dobrovolnictví. Školíme vedoucí, kteří jsou leadery jednotlivých workcampů v České republice. Poplatky také využíváme na školitele a školitelky Cyklu globálního dobrovolnictví, kteří připravují dobrovolnictvo na projekty v zemích Globálního Jihu. Jak se zachovat v neobvyklé situaci a nenechat se zaskočit? Jak podat pomocnou ruku, ale nestereotypizovat místní, jejich kulturu a zázemí? To vše se zájemci o dobrovolnictví diskutujeme. Věříme, že naší prací není pouze “vyslat někoho do ciziny”. Jsme organizací vzdělávací.
No a pak je tu práce, bez které organizace fungovat nemůže. Někdo musí řešit chod týmu, někdo finance a někdo se starat o to, aby to vše bylo vidět a “dobrouši” na projekty jezdili. V neposlední řadě potřebujeme ke své práci nějakou tu techniku, občas se vydat na vzdálenější konferenci nebo schůzku a také potřebujeme prostor, kde to všechno může vznikat – tedy kancl. Zároveň také musíme platit poplatky za používání a případné nutné úpravy databáze, té ve které si můžeš své projekty dohledat.
Zdaleka ne vše ale pokryjí ony registrační poplatky. Jsme odkázáni také na finanční granty našich donorů z EU, ministerstev a dalších subjektů a obzvlášť, když jsou časy těžké, také na finanční výpomoc našich fanoušků a fanynek. To všechno je plně transparentní a dočíst se o tom můžeš ve výroční zprávě.
Ještě tě může v databázi workcampů zaskočit takzvaný “účastnický poplatek”. Na ten na většině projektů nenarazíš. Mají ho však někdy projekty v zemích globálního jihu, kde by bez tohoto poplatku workcampy nebylo možné provozovat. Z těchto peněz už tak nejde na provoz INEXu ani koruna… dolar… euro.
V případě, že by pro tebe nebylo možné se našich workcampů zúčastnit, a to z finančních či jiných důvodu, je za určitých podmínek možné vyjet i s finanční podporou v rámci inkluzivního programu Dobrovolnictví pro všechny. Určitě nechceme, aby ti vnější překážky zabránily vyzkoušet si naše dobrovolnické projekty na vlastní kůži.
Doufáme, že se nám podařilo obhájit, proč je registrační poplatek potřeba. Svou práci děláme pro vás, a abychom ji dělali pořádně, musíme pracovat takzvaně na full-time. Někdy i trochu víc. Účast na workcampu je ale samozřejmě dobrovolná. Pokud ti to celé smysl nedává, nelámej to přes koleno. Pokud ale věříš, že dobrovolnictví a spolupráce na lokální i globální úrovni je skutečně cestou ke vzájemnému porozumění a nenásilí, najdi si workcamp a vyraz.
