V dubnu 2016 jsme se vydali na odvážnou cestu plnou „AHA“ momentů a otázek, zodpovězených i těch, které byly tak komplexní a složité, že zatím zůstaly bez odpovědi. Tou cestou byl GELP, projekt, který jsme si vysnili během úvah nad budoucností programu GLEN.
Jak mluvit o globální solidaritě a rovném partnerství mezi organizacemi, když všechny metody a přístupy, které využíváme, vychází jen z evropského kontextu? Můžeme navazovat globální partnerství založená na rovnosti, když žijeme ve světě plném nerovností? V diskuzích nad těmito i dalšími otázkami jsme si mnohokrát lámali hlavu. Příležitost věnovat se jim do hloubky (a hlavně je zažít na vlastní kůži) jsme dostali díky projektu, který si kladl za cíl prozkoumat, jak takové rovnocenné globální partnerství může fungovat – a jestli vůbec. Rozhodli jsme se to prozkoumat prostřednictvím čtyř studijních cest do čtyř různých kontextů: Beninu, České republiky, Jihoafrické republiky a Francie.
Benin – jak překonat složité historické vztahy mezi Afrikou a Evropou?
Hned na první studijní cestě jsme na vlastní kůži pocítili, jak tíživá je historie a jak zásadně ovlivňuje mocenské vztahy do dnešních dní. Troufám si tvrdit, že jedním z nejsilnějších momentů pro celou skupinu byl den strávený v městě Ouidah, které bylo místem, odkud evropské lodě po tisících odvážely zotročené místní obyvatele za oceán a kde nad mořem jako upomínka dodnes stojí několik metrů vysoká Gate of No Return – Brána, ze které není návratu.
> Je možné budovat rovná partnerství mezi evropskými a africkými organizacemi, když nikdy nedošlo k omluvě a smíření?
Česká Republika – jak pracovat s globálními tématy tak, abychom se vyhnuli reprodukci stereotypů?
Ať už se zabýváme globálními souvislostmi či jejich lokálními dopady, často mluvíme o komunitách a jejich členech. Na vycházku chladnou podzimní večerní Prahou nás vyvedl pan Václav, který již několik let žije na ulici a pracuje jako průvodce v organizaci Pragulic. Přehlížení, stereotypizace a stigmatizace osob žijících bez stálého přístřeší je aktuální v různorodých místních realitách všech účastníků.
> Je možné překonat dělení na my a oni – ti druzí/jiní, aniž bychom nepropadli slepotě ke strukturálním nerovnostem?
JAR – jak působit jako vzdělavatelé v komplexních sociálních kontextech?
Kapské město jako živý příklad toho, jak krátkých může být 20 let pro uzdravení hlubokých ran, které po sobě zanechal apartheid – státní politika rasismu, segregace a diskriminace. Sejít se v jedné místnosti a otevřeně mluvit o mnoha vrstvách identit a příběhů, které se skrývají za „maskami“, do kterých jsme se narodili.
> Liší se opravdu tak moc realita Kapského města a ta naše?
Francie – my a migrace
Marseille jako zarámování diskuzí o identitě a o tom, jak jsou naše identity s migrací spojené. Ať už skrz zkušenost prarodičů, rodičů, našich partnerů anebo nás samotných. Přesto každý z těchto příběhů je jiný.
> Odkud pocházíš? Támhle za kopcem. Ne, odkud opravdu pocházíš?
To je esence toho, co jsme spolu ve dvou letech prožili. Bylo to hezké, ale – jak dál? Setkávání je pro spolupráci nevládek, sídlících na dvou různých kontinentech, poměrně náročným úkolem. Přemýšleli jsme proto, jak zůstat v kontaktu i na dálku. A tak se zrodil nápad na tvorbu webinářů, které budou sloužit jako platforma pro komunikaci mezi námi, kdo jsme součástí GELPu, ale také jako brána, skrze kterou mohou do našich diskuzí nahlédnout i lidé zvenku.
A co jsme se za ty dva roky na společné cestě naučili? Především jsme měli nenahraditelnou možnost poznat se jako lidé, a to v rámci společně stráveného času. Čím více času jsme spolu trávili, tím více jsme se poznávali a nacházeli vzájemnou důvěru. Tato důvěra pak přispěla k tomu, že i pracovní atmosféra začala nabývat větší hloubky, a prostor, který jsme sdíleli, se stal místem, kde mnozí z nás s otevřeností vyprávěli radostné, ale i bolestné životní i profesní příběhy, spojené například s vlastní zkušeností s diskriminací či komplexností hledání a přijímání vlastních identit.
Tyto prožitky jsou jen těžko přenositelné a my, kdo jsme dostali příležitost se těchto setkání zúčastnit, si toho velmi vážíme. To, co jsme se naučili, vám jistě, i když nepřímo, předáme na různých seminářích, workshopech a dalších INEXích akcích.
