Popiš nám svou dobrovolnickou cestu.
Můj příběh není o velké životní změně ani o první zásadní zkušenosti s mezinárodním dobrovolnictvím. Je spíše o tom, že i na pokraji třicítky s nějakou pracovní a životní zkušeností v kapse, lze všeho nechat a na pár měsíců žít pouze přítomným okamžikem. Jak se to stalo? Po téměř třech letech práce a souběžném nekonečném magisterském studiu, jsem potřebovala změnu. Místo depresivních měsíců úporného hledání nového zaměstnání z “komfortního” zázemí “mama hotelu” jsem raději odjela na islandský venkov sázet stromy. Někteří členové rodiny mi tvrdili, že na Islandu přece stromy nerostou, protože půda je příliš horká díky vulkanické činnosti. Bylo mi jasné, že musím tento hoax věrohodně a nadobro vyvrátit. Budoucnost Islandu byla v mých rukou!
Zpětně viděno, to byl nejlepší tah, jaký jsem mohla učinit. Nedokážu si představit lepší místo pro COVID-19 pandemii, než izolovanou islandskou farmu.
Jak tě dobrovolnictví ovlivnilo v běžném životě?
Aktuální výlet na Island zcela zásadně převrátil můj běžný život. Z pražských Hradčan přímo na farmu, která sousedí s jezerem, kostelem, hřbitovem, ale nejbližší žijící lidští sousedé jsou daleko. Podobně jako v Praze známe jejich jména a víme přesně kdy jedou do města, ale osobně jsme se nikdy nesetkali. My, to je dopředu neznámý počet dobrovolníků oscilující mezi 5-12 lidmi mluvící často podobným počtem jazyků. Do obchodu to máme půl hodiny autem a ne, žádná večerka tady není. Také jsme se dočetli, že jedna z cest bude od října bez obsluhy…tak si začínáme tvořit hliníkové zásoby konzerv. Člověk nikdy neví, zda první sníh napadne za měsíc, týden či za 5 minut.
V Praze jsem autům nemohla přijít na jméno, tady se bez auta nehneme. Ledaže bychom opět zapadli do rozbahněné cesty a museli čekat na někoho s traktorem. Než napadne sníh, chtělo by to, aby se někdo z nás naučil ten traktor řídit!
V Praze jsem se také vyhýbala ranní metro špičce. To, že by se mi nechtělo vstávat, samozřejmě nebyl důvod, proč jsem běžně dorazila do kanceláře kolem 11 hodiny. Na Islandu vstávám každý den v osm a kolem deváté vyrážím do nepřízně počasí. V Praze jsem hodiny v kanceláři u počítače kompenzovala večerním lezením po umělých stěnách. Na Islandu po celodenní práci na čerstvém vzduchu mám občas chuť vylézt schody do svého pokoje po čtyřech. Práce není fyzicky náročná, to ten čerstvý vichr a jednociferné teploty.
Pokud bych to měla shrnout, můj běžný život se obrátil naruby. A to je přesně důvod, proč jsem si tento projekt a tuto zemi vybrala. Moc nechápu, jak mohou prosperovat různá “retreat” centra, když díky finanční podpoře z Evropské komise mohu svou anti-civilizační kůru zahrnující sázení tisíce stromků v turisty obdivovaných leč těžce erodovaných islandských “Highlands” absolvovat, aniž bych za to musela platit.
Jaký mělo tvé dobrovolnictví dopad?
Každý, kdo navštívil Island včetně Islanďanů samotných, nedá dopustit na nekonečné rozhledy skýtající nepřeberné možnosti pro panoramatické fotografie. Původně byla krajina až ze čtyřiceti procent zarostlá stromy a keři. Ty byly využity a v současné době je místní ekosystém natolik nestabilní, že se nedokáže včas vrátit do původního stavu bez pomoci člověka. Tisíce stromů, které sázíme na vřesovištích a pouštích, tak pomáhají zastavit erozi půdy a vrátit původní stabilní ekosystém.
Jak by poznamenali někteří členové mé rodiny: “Proč ty stromy nesází místní!?”. Někteří sází, ale mnoho Islanďanů si zvyklo na ty široké panoramatické rozhledy a volně se potulující rodinky ovcí, až nabyly dojmu, že stromy na Island nepatří. Zahraniční dobrovolníci přinášejí jinou zkušenost a pomáhají měnit hluboce zakořeněné předsudky, tak jako všude jinde na světě.
INEX má ve své vizi, že dobrovolnictví a spolupráce na lokální i globální úrovni je cestou ke vzájemnému porozumění a nenásilí. Co je dobrovolnictví pro tebe?
Dobrovolnictví v různých formách se věnuji téměř 15 let svého života a dá se říct, že díky dobrovolnickým projektům a lidem s nimi spojenými, jsem tím, kým jsem. Kromě toho, že se mohu dostat do míst, kam by mě jinak ani nenapadlo se vypravit, dobrovolnické projekty vytvářejí mikrokosmy lidí, kteří jsou dostatečně různorodí v názorech, vzdělání, životních cestách, zvycích, a přesto si k sobě dokáží najít cestu a společně tvořit. Dobrovolnictví tak pomáhá nasměrovat skupinu různých lidí jedním směrem a vytvořit vytouženou změnu.
Kam tvá dobrovolnická cesta bude pokračovat? Bude-li pokračovat.
Možný scénář je, že bych mohla nabyté zkušenosti uplatnit jako koordinátorka příštích dobrovolníků zde na Islandu a dál sázet stromy a podílet se na obnově a ochraně přírody. Ale raději nebudu zjišťovat, co si o této kariéře myslí někteří členové mé rodiny.
