„Takže ty jedeš na dva týdny do Itálie kácet stromy? Co z toho budeš mít?“
No, rozhodně ne hebkou pokožku na rukou. Ale ta otázka je zcela správná – co z toho vlastně jeden má, když se rozhodne svůj volný čas strávit na dobrovolnickém projektu v zahraničí, místo aby se jako každý „normální“ člověk válel na pláži na Zakynthosu s piña coladou v ruce?
Dalo by se pořád dokola omílat, že tím hlavním důvodem je dobrý pocit, který pramení z dělání smysluplné a prospěšné práce. To je pravda. Ale byla by škoda zredukovat workcampy jenom na tohle – výměnou za trošku neplacené práce a volného času totiž dostaneš mnohem víc, než bys čekal*a.
Takže – co že z toho vlastně budeš mít?
1. Budeš bydlet na místech, na která hvězdičky nestačí
Můžeš spát v hodovní síni německého zámku, v horské chatě na vrcholu Lysé hory a v protiatomovém krytu ve Švýcarsku. Troufám si tvrdit, že tohle nenajdeš ani na Airbnb. Všechny tyhle ubytovací zážitky by sis sice mohl*a dopřát i na tradiční (v případě toho krytu možná i trochu netradiční) dovolené, ale znáš to – jakmile za něco zaplatíš, jsi prostě turista. To místo ti nepatří.
Jaké to naopak je, když 14 dní spíš na té jedné palandě v místnosti patnáct metrů pod zemí, kde není signál, okna ani čerstvý vzduch, ale kde bys přes ty troje metr tlusté ocelové dveře ani nezaregistroval*a, že venku právě vybuchlo Slunce a spálilo na uhel nejenom ten národní park, který jsi přijel* kultivovat, ale i celé Švýcarsko, planetu Zemi a vesmírem plující Teslu Elona Muska, to poznáš teprve na workcampu.
2. Sníš strašně moc dobrého jídla
Většina organizátorů už si naštěstí uvědomuje, že spokojený, a tudíž i pracující dobrovolník rovná se nakrmený dobrovolník. Proto na workcampu hlady skutečně trpět nebudeš. Pokud vám budou vařit místní (například v nějaké blízké restauraci), máš většinou zaděláno na výrazný přírůstek váhy (a to i když budeš sedm hodin denně kácet stromy v blízkém národním parku – ozkoušeno za tebe). Z vlastní zkušenosti mohu říci, že většina místních zjevně trpí dojmem, že pokud se jim do vás během těch dvou týdnů nepodaří nacpat všechny krajové speciality od polévky až po dezert, bude jim odebráno občanství. Následkem toho budete ti nejspokojenější (a zřejmě i nejširší) dobrovolníci v kraji.
Pak je tu samozřejmě neméně zajímavá kulinářská varianta, že si dobrovolníci vaří vzájemně sami. V tu chvíli počítej s tím, že ochutnáš strašně moc specialit z různých koutů světa. Jeden den máš pravou kostarickou snídani, další den zase grilovačku na srbský způsob, a jindy strávíš 5 hodin v kuchyni, kde se na struhadle na parmazán zoufale snažíš nastrouhat 8 kilo brambor na pravé české bramboráky pro 16 lidí, kteří se ti snaží pomoct alespoň tak, že se pokoušejí ty brambory rozmlátit paličkou na maso. Při společném vaření si užiješ spoustu zábavy, a navíc se toho i dost naučíš (nebo naopak naučíš něco ty, kteří vidí bramboru poprvé v životě). A i když se občas něco trochu nezadaří, máš z toho alespoň zážitky na celý život. Třeba když celá 12členná výprava dostane najednou střevní chřipku. Takové chvíle vás jako tým sblíží ještě víc.
3. Navštívíš místa, která bys normálně nenavštívil*a
Půjdete na procházku horským údolím na Sicílii za úplňku – protože jeden z vašich vedoucích je tak trochu horal amatér (pochopitelně) a akce tohoto typu pořádá pro své přátele pravidelně. Vydáte se na túru na alpský ledovec (protože je to hned na vedlejším kopci) a jako bonus k tomu dostanete exkluzivní prohlídku místní hydroelektrárny, protože váš místní partner má od ní (pochopitelně) klíče a zná se (pochopitelně) osobně s každým, kdo tam pracuje. Pak se večer půjdeš zchladit pod vodopád (protože je to hned na konci vesnice), kde se budeš kochat pohledem na třicetimetrový sráz, z něhož bude padat ta nejčistší voda, jakou jsi kdy viděl*a. A v noci si pak vylezeš na observatoř na vrcholku zámecké věže a budeš se koukat na hvězdy teleskopem pana kastelána, který je (pochopitelně) vášnivý astronom. Zkus tohle najít v katalogu cestovní kanceláře. Držím ti palce.
4. Zažij věci, které normálně nezažiješ
Do této kategorie spadají všechny nevšední zážitky, pro které jednoduše není v běžném životě ta správná konstelace. Můžeš se třeba zúčastnit semináře hry na tradiční africké nástroje a pokoušet se ostatním sdělovat své pocity jenom pomocí hudby. Můžeš celý den pomáhat péct dortíky v zámecké kavárně společně s jejími hendikepovanými zaměstnanci. Můžeš se naučit nějaký úžasný lidový tanec od skupinky místních farmářů. Nebo třeba můžeš být svědek situace, kdy se dva dobrovolníci rozhodnou vyprat si poprvé v životě prádlo svépomocí a zbytek pobytu stráví oděni do přiléhavých bikin, protože si pračku nastavili na 100 stupňů. Nutno dodat, že právě takových zážitků si z workcampu odvezeš nejvíc. A všechny budou stát za to.
5. Staneš se manuálně zručným*ou
Pokud budeš jako já obrážet převážně workcampy zaměřené na manuální práci, už nikdy tě nerozhází, až si budeš muset někdy v budoucnu: naštípat dříví, přitáhnout dříví z lesa, ohoblovat dříví, natřít dříví, postavit si z něj tradiční sicilskou salaš pomocí metody z 15. století, přinést si z lesa kameny, připravit si v míchačce cement, vydláždit si před tou salaší cestičku, zbudovat si tam letní terasu, vedle té terasy založit permakulturní zahrádku a na té zahrádce začít pěstovat 30 druhů bylin (které sice zvládneš pojmenovat jenom v němčině, ale většina hobbymarketů patří stejně Němcům).
Kromě toho budeš vědět, jak správně: měřit, brousit, zastřihovat, smirkovat, natírat, lakovat, kopat, páčit, štípat, kosit, sekat… a jednoduše spoustu dalších věcí, kterými jako mileniál, nebo gen Z v digitální době nejenom každého zaručeně oslníš, ale navíc se ti tím značně rozšíří množství projektů, které si zvládneš doma udělat sám*a. Stručně řečeno, kdyby ministerstvo školství vědělo, co je to workcamp, ten nápad se zaváděním pozemků a dílen by jednoduše smetlo ze stolu.
6. Naboostuješ si soft skills
Jestli chceš mít všechny dovednosti, za které se normálně platí dlouhé peníze na seminářích osobního rozvoje, jeď na workcamp. Týmová práce, komunikace, řešení konfliktů, kreativní myšlení, leadership, time management… to všechno se naučíš tak nějak mimochodem a zjistíš to až při vyplňování závěrečného evaluačního dotazníku, který tě pomocí velmi fikaných otázek donutí si uvědomit, jak moc jsi se osobnostně posunul*a. Jak moc tě obohatilo to, že jsi jednoduše musel*a dva týdny v kuse spolupracovat se skupinou deseti dalších lidí, z nichž polovině nerozumíš (což je v podstatě ta nejlepší příprava na pracovní život, jakou můžeš dostat), abyste dosáhli stejného cíle. Není to jen obohacující – je to hlavně děsná zábava. Vyžeň si z hlavy vzpomínky na školní projekt s pětičlenným pracovním týmem o jednom pracujícím členu a čtyřech flákačích. Dobrovolníci chtějí táhnout za jeden provaz – a takové prostředí je úplnou líhní pro nové dovednosti.
7. Poznáš sám*a sebe
Možná už teď dokonale víš, kdo jsi, co všechno umíš, co je pro tebe důležité, jaké skvělé věci jsi v životě dokázal*a a jakým směrem se chceš v budoucnu ubírat. Pokud ale ještě pořád (asi jako většina populace) tak nějak nevíš, co se sebou, vyraz na workcamp. Možná najednou zjistíš, že věci, které jsi dosud považoval*a za normální – „každej přece umí zpívat / tancovat / hrát na kytaru / mluvit anglicky / pracovat s dětma / poznat muchomůrku od hříbku / hrabat trávu / předcvičovat jógu / surfovat / opravit auto / pracovat s cirkulárkou / pilotovat letadlo“ (ano, i takové jsme tam měli) – najednou už tak úplně běžné nejsou. Dobrovolníci na workcampu totiž mají tendenci nevědomky fungovat tak trochu jako reciproční koučovací tým. Všichni se vzájemně podporují, obdivují schopnosti těch druhých a přemítají nad tím, jak by se daly nejlépe využít. Nad skleničkou srbské rakije kolem táboráku tě donutí uvědomit si, co je pro tebe v životě důležité, co tě naplňuje, co všechno už jsi dokázal*a, na co můžeš být pyšný*á a čemu se chceš v budoucnosti věnovat. A když náhodou zjistíš, že to, čemu se chceš v budoucnosti věnovat, jsou další workcampy – no, potom jsou vaše možnosti rozvoje v podstatě nekonečné.
8. Objevíš svůj vnitřní zen
Workcamp tě naučí očekávat neočekávané. A pak s klidem sledovat, jak se stane nejprve to očekávané, potom to neočekávané, a nakonec i to, co tě prostě nenapadlo ani ve snu. Na workcampu zjistíš, že nemá cenu se rozčilovat nad věcmi, které nedokážeš ovlivnit. Protože ať už se na cestu připravíš sebelíp, nemůžeš prostě počítat s tím, že autobus z Palerma (který jel navíc úplně z jiné části Palerma, než tvrdil infosheet) se v horské zatáčce srazí s žigulíkem. Že se to bude dvě hodiny vyšetřovat, aby se k tomu mohl vyjádřit každý, kdo jde zrovna kolem a umí italsky, že pak následkem toho unavený a schlíplý řidič autobusu zapomene, kam původně jel, a že tě bude po té Sicíli vozit další půlhodinu, načež tě doveze na úplně jiné místo, než kde se koná workcamp. Když tě pak organizátoři večer konečně najdou na druhé straně ostrova, tak se dozvíš, že ano, měli jste bydlet v horské chatě, ale rozbily se všechny auta, tak vás tam nemají jak dostat. Místo toho vás ubytujeme tady ve vesnici v místní škole. A ano, v popisu workcampu jsme psali, že budete značit turistické stezky v horách. Ale to byly informace pro minulý rok. A stejně nemáme ty auta. Tak místo toho budeme zvelebovat místní botanickou zahradu. Máme tam i jezírko se žábou, akorát v něm teď není voda. Ani žába.
9. Poznáš úžasné lidi
To nejlepší nakonec. Sociální bublina není jen věcí Facebooku, nebo Instagramu – řada z nás ji má i v tom reálném světě. Na workcampu ti ale hned po příjezdu do téhle bubliny naleze spousta lidí, které bys tam rozhodně nečekal*a, a než se stihneš rozkoukat a zavést nějaká preventivní opatření, už se ti tam zabydleli a nedostaneš je pryč ani párem volů. A pak zjistíš, že ti to vlastně nevadí. Protože kde jinde bys potkal*a takovou neuvěřitelnou směsici názorů, životních zkušeností, koníčků, schopností, politických přesvědčení, stravovacích návyků a naprosto neskutečných zlozvyků? Nepříliš překvapivě si všechny ty lidi zamiluješ a až se bude blížit čas odjezdu, bude ti připadat, že je vám zase 13 a že odjíždíte z tábora, ale strašně se vám nechce a celé je to hrozně nefér. S řadou těch lidí zůstaneš v kontaktu, i když třeba jen přes internet, některé z nich ještě párkrát navštívíš, no a některých se prostě už nikdy nezbavíš. A s těmi si pak budeš pořád dokola připomínat, jak strašně dobře jste udělali, že jste na ten workcamp tehdy vyrazili.
Chceš zažít svůj vlastní příběh na workcampu? Tak si vyber z naší aktuální nabídky a vycestuj také!
