Po dobrovolničení ve Slovinsku přes WWOOF jsem se v ČR moc neohřál a 1. 9. jsem odjížděl s Bětkou do Německa na svůj první Workcamp. Jedná se o projekty, na kterých pracujete cca 6 hodin denně a za to dostáváte jídlo a ubytování…ale to je spíše druhořadá věc. To hlavní je, že se seznámíte s lidmi z různých států z celého světa. Vyberete si místo, kde chcete dobrovolničit (cestu si platíte většinou sami) a druh projektu (existuje velká škála různých témat workcampů). My se přihlašovali přes organizaci INEX-SDA. Za administrativní poplatek jsme podali přihlašku, která obsahovala 6 námi vybraných projektů, seřazených dle našich priorit. Organizace nás následně přihlašovala na dané workcampy. Nám vyšel ten, který jsme měli na seznamu první, a byli jsme velmi spokojeni. Šlo nám hlavně o blízkost workcampu, velký počet dobrovolníků a taky jsme chtěli využít blízkost Berlína k výletu do tohoto města. Někdy se stane, že vás na daný workcamp nevezmou (už je plný či si vybrali jiné lidi), a proto do přihlášky zadáváte 6 projektů. Když nevyjde první, přihlašuje vás organizace na druhý, atd.
Prvního září jsme tedy jeli vlakem do Prahy, kde jsme přespali u kamaráda (děkuji Tome!), a další den ráno jsme stopovali směr Berlín. Měli jsme štěstí a zastavila nám paní, která nás vzala až na místo, kam jsme potřebovali – Königs Wusterhausen. Řídila trochu „nebezpečným“ stylem, ale aspoň jsme tam byli rychle. Ve 14 hodin nás všechny vyzvedli naši vedoucí, či jak je nazvat. Stephan a Anja nás dovezli do kempu KiEZ Hölzerner See. Ubytovali jsme se v dřevěných bungalovech a šli jsme vyřídit administrativu. Poté následovalo první vzájemné představování. Byli jsme překvapeni, jak bohaté měl tento workcamp národnostní zastoupení. Ukrajina – Alexander, Itálie – Ahmed, Turecko – Kerem a Kağan, Sýrie – Basha, Srbsko – Milica a Sara, Japonsko – Yuna, Mexiko – Nalle, Vietnam – Thư a Như a my dva z ČR. Musím ještě podotknout, že jsem podcenil podzimní německé počasí :-D, slovinské léto bylo už opravdu pryč :-D.
Pracovat jsme začali až v pondělí, takže byla před námi volná neděle. V plánu byl hromadný výlet na kolech do takového archeoparku. Vybrali jsme si kola ze skladu, trochu postarší a takové srandovní, ale mohli jsme si je nechat po celý workcamp pro dopravu po kempu. Výlet byl fajn, přiblížili jsme si zase, jak se žilo kdysi. Jinak jsme ve volném čase hodně sportovali – volejbal, basketbal, fotbal, stolní tenis či minigolf jsme nevynechali ani jeden den. Vždy záleželo dle počasí a chuti, pro co jsme se rozhodli. Po večerech jsme zase hráli různé karetní hry, nejvíc však UNO. Srandovní bylo, že v každé zemi mají trochu jiné pravidla této hry – já byl úplně mimo ze začátku, neboť jsem to nikdy nehrál :-D. O víkendu přišli na řadu i „pijácké hry“ – jednou jsem skončil jen v trenkách :-D. Jednou jsme se šli i koupat do jezera, které bylo součástí kempu…počasí už na koupání moc nebylo. Ale jezero jsme využili další víkend k zapůjčení kánoí a hromadně jsme šli na vodu. Byla to sranda, chtěli jsme dát společné foto, ale trvalo to nějakou dobu, než jsme se všichni sešli v kruhu :-D. Hlavně holky s tím bojovali. My s Bětkou jsme si i přes týden jednou půjčili loďku a využili pěkného počasí, které nebylo samozřejmostí – hodně tam poprchávalo. A jednou jsme si udělali společnou barbecue party – vše nám nakoupili, i pivka 😀
Měli jsme ještě dva společné výlety o víkendech. Jeden den jsme jeli do Berlína, měli jsme proplacenou cestu a dostali jsme kapesné 5 eur. Zkoukli jsme základní památky a pak jsme měli rozchod. Měl jsem z Berlína divné pocity, všechny památky připomínají druhou světovou…a pak Berlínská zeď. Šli jsme do takového parku, kde stojí kus této zdi a jsou tam k tomu různé informace a památníky. Samotná zeď je pomalována různými nápisy. Nevím jak to popsat, ale když jsem to tam vše viděl a pak ty jména těch obětí, které zemřely při pokusu ji přelézt…vcítil jsem se do okamžiku, jaké to muselo být, a bylo mi to hodně nepříjemné. Bylo ve mně tolik smutku…hlavně z toho, že se to klidně může vše vrátit, protože poslední dobou, jakoby lidi zapomněli, v jak skvělé době žijeme. A znovu se ohání myšlenkami, že vymění svou svobodu za jakousi pseudojistotu. Zdi máme bořit a ne stavět!!! Jinak mají po celém městě dodnes označené, kudy zeď vedla, což se mi líbilo. A na druhou stranu plus pro Berlín bylo, že vypadal jako velmi moderně smýšlející multikulturní město, s bohatým street art a mnoha hipstry (i když jsem jich očekával možná ještě víc dle Berlínské pověsti).
Druhý výlet byl do Potsdam. Znovu jsme dostali kapesné a proplacené jízdné. Krásné centrum plné malých uliček, všemožných restaurací a obchodů a trhů. Nádherný zámecký areál s velkolepými stavbami, zahradami a parkem. Hlavně holky z jiných kontinentů z toho byly unešené. S Bětkou jsme se pak odpojili od zbytku a natrefili jsme na probíhající Festival Tolerance. To bylo super, plno stánků s věcmi zadarmo, zeď přání, stánky s jídlem, které vařili menšiny žijící v Německu (Kamerunci, Mexičani, atd.), pódium, kde předváděly menšiny své tradiční tance, apod. Dali jsme si jídlo u kamerunských děvčat, obešli všechny stánky, zhlédli kousek programu a vzali pár balónků nafoukaných heliem, takže potom jsme měli zábavu, když jsme čekali na vlak. Byl to super den. Poslední volný den jsme měli international dinner – každý měl uvařit něco typického ze své země. My dělali švestkové knedlíky. Byla to úžasná hostina :–)
No ale abych se dostal i k té práci 😀 Třetí den po příjezdu, tedy v pondělí jsme se rozdělovali na práci. Já byl s Ahmedem a Keremem, chytli jsme tu nejtěžší práci, ale to mě ani nepřekvapilo :-D. Měli jsme nejprve vykopat díru 60 cm hlubokou a pak do ní dávat dřevěné kůly – prostě jsme dělali takovou ochranou zábranu kolem stromů, protože měli obnažené kořeny a hrozilo by časem, že se mohou vyvrátit (byly totiž převážně v písku a vítr udělal své). Náš mistr, který nás kontroloval (příjemný dědeček, který však neuměl anglicky :-D), nám dával zabrat. Ukázal nám, co je německá preciznost :-D, mnohokrát jsme museli vytahovat kůly z díry a znovu je zasazovat zpět rovněji. Až jsme usadili 140 kůlů, což bylo tak cca 25 metrů, tak se kůly seřízly a začali jsme tam dávat hlínu. Také jsme betonovali kousek zdi. No a až tam bylo dost hlíny, tak jsme tam začali sázet stromky a květiny. Toto jsme vlastně dokončili až předposlední den. To ostatní se tak nenadřeli. Některé holky sázely stromky a pak je zalévaly. Ale jinak většina pracovala na takovém přístřešku pro kuřáky a pro meetingy. Čistili, opalovali, řezali, přivrtávali a natírali desky. Poslední den jsme všichni dělali křesla z palet a natírali je. Chtěl bych jen dodat, že na workcampu panovala uvolněná pracovní morálka, pracovalo se sice 6 hodin denně přes týden a víkendy byly volné, ale pauzu jste si mohli udělat kdykoliv a taky jsme to s kluky využívali :-D. Takže nebyl to žádný gulag. Jeden den jsme jeli pomáhat na akci do „Lesní chaty“, kde byl takový festival. Bylo tam plno stánků s jídlem a různými řemesly, mohli jste si vyzkoušet keramický kruh či vyřezávaní ze dřeva, apod. Také tam byla živá hudba. My měli za úkol pomáhat s umýváním nádobí, v téhle činnosti jsme se střídali, takže každý z nás měl čas si projít areál a užít si atmosféru. Dokonce jsme si pak ke konci všichni zatančili na tanečním parketě :-D. Jídlo a pití jsme měli zdarma. To byl asi nejlepší pracovní den, neboť to bylo takové zpestření a opravdu se mi ta akce líbila. Je škoda, že při cestě na tuto chatu přes les měla Nelle nehodu na kole a nemohla se tak akce s námi zúčastnit. Já s Bětkou a Stephanem jsme ji pomohli zpět do kempu, protože měla pohmožděné koleno a bolela ji hlava.
Co se týče stravování, tak ráno byla snídaně v 8 hodin, oběd ve 12, v 17 hodin svačina a v 18 hodin večeře. Jídlo bylo jako v klasické jídelně, pro mě trochu zklamání (já ve škole nechodil do jídelny :-D), ale tak hlady jsme neumírali.
Nejlepší na tom všem bylo, že si uvědomíte, jak je úžasné to, že i když jste všichni z jiných kultur, národů, máte jiný mateřský jazyk či jinou barvu pleti, přes to všechno spolu dokážete něco vytvořit, spolupracovat a pomáhat si. Jde to a nikdo mě nepřesvědčí už o opaku. Pokud jeden druhého respektuje a bere ho takového, jaký je, můžete vytvořit mnoho pozitivních věcí a je jedno jestli je jeden turecký muslim a druhý mexický křesťan. To jen vysoce postavení představitelé se nás snaží přesvědčit o opaku…a společnost vytváří umělé rozdíly. Workcamp pro mě byla zkouška i komunikační, konečně jsem se odvážil mluvit anglicky – hlavně Ahmed a Kerem mi byli blízcí tím, že jsme strávili více času i při práci. Avšak byl jsem hodně mrzutý, když jsem nemohl vyjádřit vše, co jsem měl v hlavě, protože má angličtina je na úrovni dítěte (někdy to bylo komické i při práci :-D). Každopádně to jsou suproví kluci a moc rád bych je určitě ještě někdy viděl! Bavili jsme se i o jejich náboženství, neboť kluci jsou muslimové (to samé platí pro Bashu a Kağana). Vůbec se tam sešli zajímaví lidé. Třeba Basha žije už 14 měsíců v Německu, neboť uprchl ze Sýrie. Popisoval nám svou cestu (původně chtěl až do Dánska), také nám vyprávěl, jak se postupně vyvíjela situace v Allepu, odkud pochází. Ahmed zase pochází z Albánie, jeho otec připlul do Itálie na člunu. Alexander zase musel kvůli válce na Ukrajině ukončit studia a začal studovat v Rusku. Byly to různé a silné životní příběhy…tento druh dobrovolničení bylo zase úplně něco jiného než WWOOF. Nemohu proto říct jestli lepší, nebo horší, obojí má svoje. Každopádně bych určitě někdy ještě na nějaký worcamp jel. Je super poznávat a dělat si přátele po celém světě :–). Na tomto místě jsme strávili 16 dní, které velmi rychle uběhly. Při loučení se objevili u některých i slzy.
V pondělí ráno 18. 9. jsme s Bětkou dostopovali do Königs Wusterhausen a odtud jsme jeli už vlakem do Berlína. No a odpoledne jsme nasedli na RegioJet bus do Prahy.
Pokud Tě článek zaujal, neváhej a nahlédni do naší databázie workcampů a začni psát svůj vlastní dobrovolnický příběh.
