Na úplném východě Slovinska
V polovině října jsem odjela na šestiměsíční ESC (European Solidarity Corps, Evropský sbor solidarity) do slovinského Ormože, do kraje vína a dýňového oleje (mají tady dokonce zmrzlinu s dýňovým olejem) na úplném východě země, asi hodinu vlakem od Mariboru. Jsme tady dvě, druhá dobrovolnice Margarida je z Portugalska. Naší hostitelskou organizací je Ljudska Univerza Ormož (LUO), konkrétně klub pro mládež Mladinski center Ormož (MCO), který sídlí na místním hradě. LUO se zaměřuje na podporu komunitního života a na propojování obyvatel v tomto dvou a půl tisícovém městě, MCO pak směřuje svou energii na podporu místní mládeže.
Práce s dětmi
Mezi naše aktivity patří zejména seznamování místních dětí a mládeže (ale i širší veřejnost) s českou a portugalskou kulturou, přičemž zajímavé pro ně je, že mluvím podobným jazykem jako oni, čímž můžeme hlavně s těmi menšími rozvíjet debatu o tom, proč tomu tak je. Někdy trávíme čas v Rodinném centru LUO, kde naše kolegyně organizuje výtvarné workshopy pro třídy ze školky a základní školy. Jsme tak v kontaktu s dětmi, s nimiž procvičujeme angličtinu. Musím říct, že jsem opakovaně mile překvapena, kolik čtvrťáků a páťáků umí skvěle anglicky. A neustále mě ohromuje, že většina z těch, co umí nejlíp anglicky, se jazyk naučili z počítačových her. U dětí ze školky z české kultury nejvíc boduje Krtek, jehož na rozdíl od starších generací neznají, tudíž je potřeba je v oblasti pohádek trochu „dovzdělat“ ☺
Sv. Martin, hlavní kulturní událost roku
Na podzim jsme v MCO pro místní středoškoláky zorganizovaly workshop o svatém Martinovi. Pro tento kraj vína je svátek sv. Martina hlavní kulturní událostí roku s vinnými slavnostmi a bohatým kulturním programem. Musím přiznat, že jsem se sama díky tomuto workshopu dozvěděla spoustu věcí nejen o samotném svátku, ale i o osobě svatého Martina a variacích legendy ve všech třech zemích.
Předvánoční období se neslo ve znamení obdarovávání. MCO se opět stalo sběrným místem pro dárkové krabice (něco jako česká akce Krabice od bot). Po několik týdnů mohli lidé nosit dárky určené konkrétním dětem nebo seniorům. Bylo krásně vidět, kolik dárků se zde sešlo. Od nás putovaly dárky až do Lublaně, odkud zamířily ke svým adresátům.
V rámci aktivit MCO jsme se podívaly i po okolí Ormože, jelikož jsme měly workshopy o Vánocích v MŠ a ZŠ v Miklavži pri Ormožu. A protože je město pojmenováno po Mikuláši, s žáky jsme si povídali i o tradici Mikuláše, čertů a andělů, přičemž tento den slavíme podobně v Česku a ve Slovinsku, avšak v Portugalsku tento zvyk nemají vůbec. Navštívili jsme také další menší školu v Podlehniku poblíž Mariboru, kde nás žáci druhého stupně po prezentaci mile překvapili tím, že nás pohostili čajem a hlavně dezerty, mezi nimiž byl tradiční portugalský nepečený dezert a česká bábovka. Za MCO jsme také byly přítomné na vánočním večeru zahajujícím vánoční období v centru městečka před hradem a k této příležitosti jsem připravovala vánoční cukroví s příjemnou pomocí ukrajinských dětí, které chodí do MCO procvičovat slovinštinu.
Kromě našich prezentací a workshopů, z nichž na jeden jsem připravovala bramboráky, hostí MCO také externí workshopy, např. o tvorbě rostlinného terária, o robotickém legu, o Rubikově kostce, keramický workshop apod. Do konce našeho pobytu v polovině dubna nás čeká spousta dalších aktivit. Před pár dny jsem měla možnost zúčastnit se konference, kde byly prezentovány výsledky mezinárodního projektu o tom, jak efektivně zapojit děti a mládež přicházející z cizích zemí do výuky.
Seznámení se s dalšími zahraničními dobrovolníky
V polovině listopadu jsme se účastnily velmi přínosného týdenního školení pro dobrovolníky, které se konalo v přímořském městě Strunjan, což pro nás znamenalo cestovat přes celou zemi. Cesta to byla opravdu dlouhá, ale stála za to. Podívali jsme se do blízkého středomořského města Piran, kam jsme se svezli lodí po moři. Celkem nás tam bylo přes 20 nových dobrovolníků, kteří pracují v různých městech Slovinska (např. v Lublani, v Koperu, v Kranji apod.). Školení bylo přínosné jak důležitými praktickými informace, tak zejména tím, že jsme navázali kontakty a přátelství s ostatními dobrovolníky. Přestože já osobně jsem se v té době (což bylo asi měsíc po příjezdu) nacházela ve fázi kulturního šoku a emocionální nepohody, bylo moc fajn změnit prostředí a poznat nové lidi a krásné místo u moře.
Výlet do Mariboru, Pokljuky i Chorvatska
Veřejná doprava není zejména o víkendu žádná sláva, přesto se mi podařilo udělat pár výletů do Mariboru, druhého největšího města ve Slovinsku, do bližší Ptuje, nejstaršího města v zemi s majestátním hradem a aktuální výstavou umění s názvem Czechoslovenia, i do chorvatského Záhřebu. Ormož sice leží přímo na hranici s Chorvatskem (které je na druhém břehu řeky a u mostu přes ni stojí dnes již bývalá celnice), cesta konkrétně do Záhřebu veřejnou dopravou však vede dlouhou objížďkou přes Maribor. Nicméně výlet stál za to. Chorvatsko je nově v Schengenském prostoru a začalo se tam používat euro, takže výlety tam budou o dost snazší. Člověk se může vydat na procházku po mostě z Ormože přes Drávu a nebude ho nikdo kontrolovat. Život bez těchto hranic je o mnoho příjemnější.
Můj další a první výlet v novém roce směřoval do Pokljuky, kde jsem byla fandit českému biatlonovému týmu ve stíhacím závodě. Je to nádherná oblast v národním parku blízko turisticky „profláklého“ Bledu. Protože je to z Ormože veřejnou dopravou poměrně komplikovaná cesta, vyrazila jsem už o den dříve a přespala ve městě Kranj u jiné ESC dobrovolnice (možnost využívat výhody sítě dobrovolníků je opravdu super). V únoru se možná někteří dobrovolníci objeví v Ptuji, protože je tam hlavní slavnost roku, a to Kurantovanje, což je něco jako náš masopust, a na to se moc těším.
Česko-slovinské historické a kulturní vazby
Kulturně je Slovinsko velmi blízké Česku, člověk se tady cítí skoro jako doma (často tu narážím na Staropramen a Kozla). Jazyky jsou velmi podobné, slovinštině hodně rozumím, ale je těžké pro mě mluvit. Nicméně jeden místní dobrovolník se nabídl, že mě bude učit. Můj osobní cíl je vést na konci mého pobytu zde workshop alespoň zčásti ve slovinštině. Díky prezentacím o ČR jsem se taky dozvěděla spoustu informací o česko-slovinských (i historických) vazbách. Například víte, že Josef Ressel vynalezl a testoval svůj lodní šroub ve slovinském přístavním městě Koper? Vlastně až zde jsem si uvědomila, o jak důležitý vynález v lodní dopravě se jedná. Nebo věděli jste, že ten velký kostel v Praze na Jiřáku (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně) vytvořil slovinský architekt Jože Plečnik? Přestavěl mimo jiné i některé místnosti Pražského hradu a jeho zahrady. Věděli jste také, že slovinský profesor Mihajlo Rostohar ve 20. letech minulého století založil ústav experimentální psychologie na Masarykově univerzitě v Brně? I díky němu má psychologie v Brně tak dlouhou tradici. Asi jste jako já nevěděli, že na počátku minulého století se ve Slovinsku vytvořilo studentské hnutí Masarykovci, inspirováno Masarykovými sociálními ideami. A stejně jako já jste možná nevěděli, že Karel Čapek byl v období po své smrti nejpřekládanějším českým autorem. A vůbec celá literární spolupráce mezi našimi zeměmi má historii sahající až do 15. století, přičemž nejplodnější a asi i nejdůležitější byla v období národního obrození. Někdy je holt prostě potřeba vycestovat za hranice své domoviny, aby si člověk uvědomil své národní poklady.
Klid a objevování sama sebe
Dobrovolnictví v Ormoži můžu doporučit všem, kteří hledají klidný zážitek na malém městě, kdo chce věnovat čas objevování sama sebe nerušen hlukem velkoměsta. Pro někoho, kdo sbírá zážitky, se asi najdou vhodnější místa ve Slovinsku, nicméně východ země je jako dělaný pro toho, kdo se chce na chvíli zklidnit, vymanit se z rychlého tempa života a stát se součástí místní komunity. Navíc pokud si někdo z různých důvodů netroufá nebo si nemůže dovolit vycestovat daleko, Slovinsko je v ideálním dosahu. Cesta z Prahy do Mariboru trvá autobusem 8 hodin, takže přes noc je člověk tady nebo zpět v ČR coby dup.
