20:15. Odevzdávám svůj kufr řidiči a nastupuji do autobusu na pražském Florenci. Čeká mě dlouhá cesta do Rigy a následný přestup směrem do Tallinnu. Více než 24 hodin na cestě….
20:21. Všichni cestující jsou na svých místech a autobus se pomalu rozjíždí. Moje dobrodružství začíná!
Zvolila jsem pomalou (ale levnější – 1660 Kč) cestu autobusem s tím, že nazpátek jsem si zařídila letenku (za 3700 Kč). Nutno podotknout, že po víc než dni v autobuse a nepříjemných nočních zážitcích na autobusovém nádraží v Tallinnu, už bych kupovala rovnou pouze letenky. Škoda jen, že letecké spojení s Estonskem není úplně ideální.
Běžný pracovní den
Sraz jsme měli ve dvě hodiny odpoledne, v pátek 5. srpna. Proběhlo klasické seznámení, celkem nás bylo 9 dobrovolníků, z toho jeden mid-term. Je to jako začátek vtipu: Potká se Češka s Japoncem, Taiwancem, Srby, Katalánkami, Vietnamkou a Francouzkou… a vedoucím Gruzíncem, aby učili zábavnou formou angličtinu malé Rusy. Zní to trošku paradoxně; za 15 dní v Estonsku jsem potkala „opravdové“ Estonce asi jen v obchodech a na letišti. Ale člověk si na všudypřítomnou ruštinu zvykne.
Náplní víkendu byla příprava programu pro následujících 11 dní. Letošním hlavním tématem bylo „Integrity“, s tím, že na každý den bylo určeno jedno podtéma, o kterém jsme s dětmi diskutovali a hráli hry. Encouragement, Empathy, Energy, Empoweringwords… Následoval oběd a odpoledne prezentace jedné země, což zahrnovalo krátké představení a vyprávění a úkoly pro děti, kdy se měly naučit např. tancovat mazurku, skládat origami a jiné. Vše bylo vymyšleno velmi interaktivně, aby si to děti skutečně „osahaly“. Čtyři dny pak byly speciální: Olympijské hry, výlet na zámek, výlet do námořnického muzea a talentová soutěž. Jednalo se o městský tábor, takže náš program se odehrával na různých místech v Tallinnu (pláže a parky).
Každý z nás dobrovolníků dostal ke zpracování jeden den, kdy jsme vymysleli otázky k diskuzi, hru pro všechny a pak 1-2 hry k tématu. Vymýšlení to bylo nelehké, ale všichni mí spolupracovníci odvedli úžasnou práci, takže jsme měli opravdu nabitý program a doufám, že si děti z toho hodně odnesly.
Dětí jsme měli celkem 36, věkové rozpětí 10-13 let s tím, že byly roztříděné do 4 skupin dle věku. Každou skupinu měli na starost 2-3 dobrovolníci, po dvou dnech docházelo k rotaci, aby se všichni poznali a mohli si užít vše do sytosti. S některými týmy byly zpočátku problémy, které se ale postupem času vyřešily, každý si našel své místo a po skvělých 14 dnech se mi opravdu těžce loučilo. Jedinou neplechou tak zůstalo neustále mluvení v ruštině.
Jako parta jsme si všichni sedli, opravdový „dream team“. Pořádali jsme společné akce – např. sledování filmů, chodili jsme spolu na večeři a po večeři ještě na procházky Tallinnem. Spali jsme ve dvou místnostech – jedna velká se třemi palandami pro šest holek a jedna malá s palandou pro tři kluky. Nebyla potřeba si s sebou brát spacák, měli jsme čisté a pohodlné peřiny a dokonce jsme si mohli dát vyprat prádlo! Snídali jsme v našem „bytě“, ve společné kuchyňce s ostatními pracovníky jazykové školy. Každé ráno tam na nás čekal mix potravin – od chleba přes různé druhy ovoce (hroznové víno, borůvky…) či šunku až po nutelu. Samozřejmostí byl kávovar a výběr různých čajů. Zkrátka, na ubytování si nešlo stěžovat, vše bylo zařízené a měli jsme se jako v bavlnce. Dostali jsme i zadarmo kartu na městskou dopravu po dobu našeho pobytu.
To samé platí i o jídle – tedy o obědu či večeři. Na oběd jsme chodili společně s dětmi, kdy nám všem dělali stejné jídlo, popř. vegetariánskou verzi. Večeře se odehrávala v restauraci, kde jsme si mohli vybrat jídlo dle naší chuti do 6€, což byla většina jídelního lístku. Celkově musím říct, že spíš než na workcampu jsem si přišla jak ve výkrmně či na „foodtripu“. Všechno bylo výborné! Třešničkou na pomyslném dortu pak byla rozlučková večeře v gruzínské restauraci, která byla výborná. Nutno podotknout, že po návratu domů mi váha prozradila, že jsem zvládla přibrat skoro 3 kila…
Jedinou možnou negativní věcí tak byl akorát nedostatek volného času, s čímž nás ale seznámili už v úvodním dopise. Pracovali jsme od 10 do 17 hodin, po ukončení jsme ještě měli společné hodnocení uplynulého dne a domlouvání případných změn či zlepšováků; poté následovala večeře a než se člověk nadál, bylo 20 hodin, čas jít akorát do postele. Nevěřila jsem tomu, ale děti vás vážně neskutečně unaví! Je to zábava, ale i dřina.
Po týdnu, v sobotu, jsme měli „dayoff“, kdy jsme jako správná parta společně vyrazili trajektem do Helsinek. Trvá to jen dvě hodiny a jízdenky jsme sehnali za 32€ zpáteční. Helsinki na výlet doporučuju, památkami a vzezřením mě oslovily asi více než Tallinn. A doprava funguje pravidelně. Krásným bonusem bylo 10€ na oběd, které jsme dostali od jazykové školy; opravdu jsem to nečekala a mile mě to překvapilo.
Sečteno podtrženo: Nemohla jsem udělat lepší volbu! Workcamp jsem si opravdu užila, našla si kamarády na různých kontinentech, seznámila se s jinou kulturou a zeměmi a ještě se rozmluvila v angličtině, která u mě během 15 dní prožila neskutečný level up. Vedení se o nás skvěle postaralo a jedinou šmouhou tak zůstává akorát úmorná cesta tam. Za sebe doporučuju všemi deseti, ať už jen workcamp či přímo tento workcamp v Tallinnu (koná se každý rok). Některé věci doma prostě nezažijete!
Autorka: Jana Langová, 20 let
Studentka 2. ročníku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Ve volném čase se věnuje kreslení, čtení a troše sportu. Dobrovolníkem byla poprvé a rozhodně ne naposled.
Chceš zažít svůj vlastní příběh na workcampu? Tak si vyber z naší aktuální nabídky a vycestuj také!
