Po pracovním týdnu se rozhoduji, kam bych se o víkendu podívala. Mohla bych si samozřejmě udělat výlet na sever, kde bych obdivovala hory a jezera. Mohla bych si zajet relaxovat k moři, podívat se do jeskyní, navštívit několik hradů a projít se pod vodopády. Také bych mohla do Lublaně na nejlepší pizzu, do muzeí nebo do našeho oblíbeného baru. Kdyby mi to nestačilo, mohla bych si na otočku zajet do Terstu, do Záhřebu nebo do Vídně. Slovinsko je roztomilá země, která se vyznačuje svým přírodním a kulturním dědictvím, středomořskou lokalitou a vlídným prostředím. Náhodou tady také teď dobrovolničím v rámci Evropského sboru solidarity (ESC) a ráda ti povyprávím o své zkušenosti.
Jmenuji se Alenka, je mi 22 let a pocházím z Mimoně, malého města na severu České republiky. V září jsem úspěšně splnila závěrečné zkoušky a dokončila studium anglistiky-amerikanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zprvu mě studentský život velice naplňoval a bavil, ale během koronavirové dálkové výuky jsem se cítila izolovaně a říkala jsem si, že bych zatím nechtěla pokračovat v magisterském studiu, kdyby mělo být online. Také jsem chtěla zpomalit a vytvořit si prostor pro zamyšlení se. Začala jsem se tedy během online hodin za počítačem zamýšlet nad alternativami a vzpomněla si na ESS, o kterém jsem slyšela na tréninkových kurzech v zahraničí od starších kamarádů.
Slovinsko mě napadlo skoro hned – poprvé jsem se tu zastavila během pomaturitního evropského výletu a byla tak okouzlená horami a přírodou, že jsem se každé další univerzitní léto vrátila a slíbila jsem si, že tady někdy strávím část svého života. Lublaň na mě obzvlášť zapůsobila – je to městečko malé a živé, starající se o svůj kulturní život. Je to jedno z dvaceti nejzelenějších hlavních měst na světě a na každém rohu jsou stromy.
Databázi dobrovolnických projektů jsem otevírala každý den a snažila se najít nějaký, který mi padne do oka. Jako dobrovolník se člověk může uplatnit na mnoha místech – v neziskových organizacích, v kulturních nebo informačních centrech, ve školách a školkách, v muzeích nebo třeba na festivalech. Každý si může najít něco svého – je třeba vybírat opatrně, protože na dlouhodobý projekt může člověk vyjet jenom jednou.
Lehce frustrovaná dálkovou výukou a přehnaným univerzitním intelektualismem jsem se koukala po praktických projektech, kde se naučím nové aplikovatelné dovednosti a kde budu více v kontaktu se světem a s mimoškolním prostředím. Nakonec jsem se po pohodovém pohovoru rozhodla svůj „gap year“ strávit na devítiměsíčním projektu „Point and Shoot with Local Youth“ v oblasti multimédií v kulturním a mládežnickém centru nedaleko Lublaně. Byla jsem vybraná již o prázdninách jako jeden ze čtyř evropských dobrovolníků, takže jsem si po státnicích zabalila kufry a byla připravená vyrazit do pahorků za dobrodružstvím.
Na autobusovém nádraží v Lublani mě vyzvedl projektový koordinátor Simon, který nás stále nabíjí svou pozitivní energií, se vším poradí a pomůže, a který se stará o to, aby celý projekt proběhl pro všechny hladce. Simon také zařizuje všechny možné administrativní věci, bez kterých bychom tady ani být nemohli – lekce slovinštiny, workshopy, pojištění a mnoho dalšího. Ve vesnickém domečku si hospodaříme s dalšími třemi dobrovolníky: s Mirou z Bosny, s Julienem z Francie a s Ausmou z Lotyšska. Pocházíme každý z jiného prostředí a přinášíme různé zkušenosti a tím pádem je naše soužití obohacující a vždy zajímavé a zábavné. Ačkoliv je společné trávení času intenzivní, celkově to vnímám jako pozitivní prvek projektu, který mě hodně učí.
Mimo Simona nás tady podporuje mentorka, která se snaží posílit duši skupiny. A co tady ve zkratce děláme? Naším úkolem je produkce videí a fotografií, které dokumentují kulturní život ve městečku Medvode. Součástí projektu je také propagace hodnot Evropského sboru solidarity a dobrovolnictví v cizině.
Náš pobyt je rozčleněn do čtyř hlavních fází, které koexistují a navzájem se prolínají. Součástí je také tvorba vlogů, aby naši kamarádi doma věděli, co se nám tady děje. Na začátku projektu jsme se učili pracovat s technikou, kterou nyní používáme na každodenní bázi. Máme workshopy s profesionály, kteří nám představují základy i nezáklady týkající se fotografie, videotvorby a audiotvorby.
Druhá fáze spočívá ve spolupráci s lokálními organizacemi – natáčeli jsme např. halloweenský kabaret, několik koncertů nebo promoční video pro běžkovací centrum. Když se děje něco zajímavého, tak jsme většinou přítomní a pořizujeme fotografie, nebo se jenom snažíme zaintegrovat a spřátelit se s místními. Ve třetí fázi půjdeme do základních škol v Medvode, abychom předali námi získané dovedností v podobě multimediálních workshopů pro děti.
Poslední fáze je asi naše největší výzva, kde zužitkujeme všechny zkušenosti, které jsme si v rámci projektu prožili – budeme pracovat na našem osobním projektu. Každý má jiné zájmy a tím pádem se každý bude soustředit na jinou oblast. Nejsme nijak limitovaní tématicky, jenom je důležitý multimediální výstup, abychom si procvičili to, co jsme se naučili. Já připravuji projekt o slovinském včelařství a malovaných úlech, které tady mají dlouhou tradici. Moc se těším, až včely vylétnou a já se s nimi budu moci učit a dokumentovat, jak si žijí. V minulých letech vznikl např. hudební videoklip, motivační video nebo série rozhovorů s lokálními umělci. Věřím, že náš tým letos vytvoří čtyři skvělé a inspirující projekty. 😊 Do naší tvorby můžete nahlédnout na Youtube kanálu ESC in Medvode, případně na dalších sociálních sítích.
Jsem tady zatím tři měsíce, ale nahromadilo se tolik zážitků, že mi to přijde jako mnohem delší doba. Hodně cestuji – navštívila jsem vodopád Peričnik, několik nádherných horských jezer, prodírala se sněhem u Kamniku, strávila týden u moře s dobrovolníky z celého Slovinska, krmila planinské kavky na jednom vrcholu v triglavském národním parku nebo uskutečnila cyklistický výlet po horské plošině. Navštívily mě tu kamarádky, se kterými jsme si na Silvestra daly typický slovinský dezert štruklji a pivo na vrcholku blízkého vrcholku Lubnik. Také jsme se například měli možnost zúčastnit skautské soutěže a získat druhé místo.
Na Halloween jsme si vydlabali dýni a v zimě šli na brusle a na běžky. Čeká nás tady ještě pět bohatých společných měsíců, které budou jistě růstové a radostné. Jsem šťastná, že jsem si vyzkoušela více praktický druh práce, ale také se těším na návrat do prostředí knihoven a poslucháren v rámci magisterského studia.
Pokud přemýšlíte nad pauzou od studií nebo chcete získat cennou zkušenost, která Vás posune dál, tak Evropský sbor solidarity mohu opravdu doporučit. Pokud potřebujete získat více informací o dobrovolnictví nebo chcete vědět více o slovinské každodennosti, tak mi neváhejte napsat.
Lep pozdrav!
